Já věděla, proč se do knihy neženu, mám ji už dva dny přečtenou a ani ten komentář se mně psát nechtělo...... Kraťoučký příběh tolik vypovídající, silný. Nefunkční rodinné vztahy, matka rapl, otec ještě větší a k tomu ušlápnutý násilník, o dalším ani nemluvím, sourozenecký vztah díky matce také špatný. Symbolika vran je tady použita dokonale. Barunko, pro mě jsi byla šikovná, statečná a hezká holčička, kterou bych držela v náručí, abys věděla, že tě někdo má rád.....

Krásná novela české autorky, která si první místo v anketě Kniha roku, kategorie Umělecká próza, určitě zaslouží. Příběh jedné rodiny, kde byli rodiče přesvědčeni, že svým způsobem výchovy dělají pro dítě to nejlepší. Ve vyprávění se střídá matka s dcerou, kde stejnou věc, kterou třeba Bára udělá, vnímá každá jinak a matka to řeší naprosto nejhorším způsobem. Věřím, že takových rodin je dost, nemyslím tím, že děti přímou řežou, ale je tam vzájemné nepochopení a tím děti trpí. Asi je hlavní vzájemná komunikace a empatie rodičů. Je to silný, depresivní příběh, ale stále aktuální problém, kniha se nedá odložit. Určitě pochvala i za ilustrace. Těžko můžu dostat knížku z hlavy, také i ve mně zanechává otázku priorit v životě.