Temný les

„Vesmír je temný les. A každá civilizace je ozbrojený lovec, který se krade podrostem tiše jako stín, opatrně odhrnuje větve před sebou a našlapuje jako kočka. Musí si dávat pozor, protože lovců jako je on je plný les.“ A pak že to nejde bez virtuální reality. Je sice pravdou, že těch šest set stran je pro ústřední pointu maličko moc, ale jak se vyprávění drží víc při zemi, mnohem lépe jsem chápal předkládanou problematiku, ať už fyzikálního nebo filozofického rázu. Škoda té podprahové propagandy mocné komunistické Číny, ovšem když už Američanům nevyčítám jejich egocentrismus v thrillerech, bylo by ode mne férové měřit stejným metrem i na východ od ráje. Takže bez ohledu na politické cítění, musím Temnému lesu přiznat spoustu skvělých nápadů, od běžného standardu výrazně odlišnou stylistiku a zajímavou premisu boje proti mnohonásobně vyspělejšímu nepříteli z druhého konce galaxie. Jen to není akční space opera, ale spíš extrémně nabobtnalá, lehce archaická sci-fi povídka. Jinak dobrý.

Drhý díl opět na vysoké úrovni. Propojení reality s tolika ne-nereálných nápadů je pro mně naprosto úžasné a bavil jsem se. U tohoto pokračování mám na konci dojem jako bych četl minimálně knihy tři, a není to rozsahem, ale množstvím děje a akce, které se v této knize udály. Myšlenka Temného lesa je suprová a mám jí pořád v hlavě. No nezbývá než doporučit i druhý díl a hned potom snad naskočí Vzpomínka na Zemi....