Takové velké štěstí

Takové velké štěstí... Měl jsem takové velké štěstí, že jsem narazil na knihy Scarlett Wilkové... A neni tomu jinak ani po přečtení knihy Takové velké štěstí... S autorkou se přesunute do roku 1946, kdy se chudá Lipka, ne o chcete-li Filipa, provdá za dědice nejbohatšího statku v Najzarově, a to za Václava Najzara... Jaký život ji čeká a co vše si na ni osud přichystá Vám neprozradím... Každopádně se vše dozvíte po přečtení 299 stran... Nelituji jediné stránky, jediného řádku... Scarlett Wilková s touto knihou jenom podtrhla to co již vím... Prostě umí... Jedna kniha lepší než druhá... Snad jediné, co mě mrzí, je to, že těch stránek mohlo být víc... Případně mohl být i druhý díl... ;-)

Věděla jsem, že od paní Wilkové to nebude pohodové čtení. Ovšem, že mě to až tak rozloží, mě zasáhlo dvojnásobně. Velmi silný, smutný a přesto čtivý a svým způsobem krásně vyprávěny příběh. Poválečná doba, nástup komunismu a následná kolektivizace, uf... Příběh tady, ale ani zdaleka nekončí. Přiznám se, že jsem s velkým očekáváním vyhlížela k závěru příběhu. Období sametové revoluce, následné navracení majetků a otevírání archívů slibovalo světlejší zítřky. Jenže paní Wilková ve svých dílech vychází z projektu Paměti národa a dokáže z něj vytěžit maximum. Nevím z kolika skutečných osobních příběhů kniha vychází, ale tady toho bylo na jednu křehkou , usměvavou a nesmělou ženu naloženo opravdu hodně! Doporučuji nejen k přečtení, ale hlavně k zamyšlení! Opravdu chceme aby nám vládli tito a jim podobní lidé?!