Strašidýlko Stráša hasí průšvihy

Je pořád ještě trochu lekavý, ale to se poddá… Malý Stráša, syn Bílé paní a Bezhlavého rytíře, se na domovském hradě příšerně bál. Jenže od doby, co chodí do školy, to s jeho nesmělostí není už tak katastrofální. I když zatím plně nerozumí všem našim pořekadlům, našel si mezi lidmi kamarády, kteří jsou na samotu nejlepší lék. Pouze lekavý zatím být nepřestal, obzvlášť když na něj za rohem vybafnou protivní sourozenci Krásovi. Co je však horší: občas se cítí k ničemu, protože zatím netuší, jakému oboru hrůzostrašení by se chtěl jednou věnovat. Příbuzní si ho proto vezmou do parády a dopřejí mu učednické kolečko u hejkala, vodníka či u trpaslíků, aby se zjistilo, k čemu má Stráša vlohy. Že by k řádění mezi čerty, kde by měl pohodu? A co když je pro něj jedno řemeslo jako dělané? Stačí pro něj zahořet! V pokračování legračních příhod bázlivého strašidýlka posílá nejčtenější česká autorka současnosti nejmenším návod, jak zapracovat na odvaze. „Mornštajnová pracuje s ustálenými znaky žánru pověsti, avšak témata, postavy i literární jazyk přizpůsobuje dnešní době. Setkáváme se tak s typickými [pohádkovými] postavami, tyto hrdiny však autorka „polidšťuje“ a nechává je vstoupit do reálného světa, přičemž (…) propašovává do textu prvky lidové slovesnosti i formou pověr. A právě jazyková bohatost textu povyšuje knihu nad mnohé jiné stejného žánru.“ – ctemeceskeautory.cz o titulu Strašidýlko Stráša „Text dětskému čtenáři nenásilně přibližuje jeho vlastní, mnohdy zatím nepoznanou jazykovou kulturu, a to formou, která bude děti i rodiče bavit. V recenzích na knihy Aleny Mornštajnové se někdy hovoří o tom, že talent čtivě psát může být u titulů krásné literatury (pro dospělé) zrádný. U Stráši to myslím nehrozí, díky autorčiným schopnostem působí mile, chytře a velmi svěže.“ – iliteratura.cz o titulu Strašidýlko Stráša Dveře skříně se pootevřely a Stráša vystrčil nejdříve nos a potom špičku jedné nohy. Když se ujistil, že se zase polekal úplně zbytečně, vysoukal se ven a omluvil se: „Pardon, já jsem jen hrozně lekavý.“ A celý červený se posadil zpátky na svou židli vedle babičky. „Tady Stráša,“ pokračovala babička Žaneta, „pořád ještě neví, jaké strašidlo z něj vyroste. Jak se zdá, zatím se u něj projevily jen obecné vlohy k mizení a schovávání.“ – ukázka z textu „Každý večer teď s maminkou trénuju procházení zdí. Maminka říká, že to patří mezi základní znalosti každého strašidla. V jejím podání to vypadá opravdu jednoduše. Jen zavře oči, natáhne ruce před sebe, zamumlá: Jedna, dvě, tři, zeď… zprůhlední a je na druhé straně. Uznávám, že je to užitečná věc, strašidlo se tolik nenachodí, ušetří mu to spoustu kroků.“ – ukázka z textu