Sestry

Nakouknutí do života řeholnic. Do trochu utajeného světa, který je ale kupodivu přesto dost civilní. Jaký je život žen, které se již většinou v raném mládí vzdaly rodinného života a žijí trochu jinak, ve svazku s Bohem? Dost mě zaujalo, už pro to nezvyklé téma. I když jsem do tohoto světa trošku nakoukla při vyprávění své maminky, která pod křídly Dcer Božské Lásky ve Veltrusích chodila dva roky do školy a do dneška na své učitelky řeholnice vzpomíná s láskou a opatruje pár stařičkých malých černobílých fotografií. Sama se tímto světem zlákat nedala (díky, mámo...), ale její nejlepší kamarádka se naopak touto cestou vydala a prožila pak těžká strádání v době pronásledování komunisty v padesátých letech. Po mnoha a mnoha desetiletích, kdy se nestýkaly a nevěděly o sobě, ji moje maminka vypátrala a navštívila na druhém konci republiky; jaké bylo její překvapení, když ji ve dveřích kláštera dávná kamarádka ze školy vítala jako „matka“ představená. Dojemné setkání po zhruba šedesáti letech... Trošku nadhodnocuji, s ohledem na téma, zaujetí a pokoru, se kterou autorka přistupovala k rozhovorům i pro upřímnost řeholnic a ochotu se takto veřejně otevřít. * „Opravdový cit k muži jsem poznala až po čtyřicítce, a i když jsem ho nijak nerozvíjela, považuju ho za dar.“ Pro mě neuvěřitelný, překvapivě pozitivní vztah k něčemu, co by mnozí považovali za malér, zklamání, důvod k pochybám či nespokojenosti. Smekám před takovýmto životním přístupem. Kéž bych takto uměla věci přijímat...

Moc hezká knížka o životě řádových sester. O tom, proč která sestra se řádovou sestrou stala, o jejím životě, poslání, práci, ale i o životě osobním. Je to pěkné a zajímavé čtení.