Hornické vdovy

Je těžké hodnotit život a osudy skutečných lidí, zvláště tak tragické osudy, které Kamila Hladká představila v této knize. Hornické vdovy totiž přinášejí svědectví osmi žen, které přišly o své manžely při důlních neštěstích napříč roky 1961 až 2015. Pravda, přiznám se, že se mi v některých místech nečetlo snadno, protože se v některých vzpomínkách občas přeskakovalo od tématu k tématu, nechronologicky od události k události, takže se od čtenáře vyžaduje určitá zvýšená pozornost, aby se správně orientoval v posloupnosti jednotlivých příběhů. Ale to daným výpovědím dodává na autentičnosti a rozhodně to neubírá na síle celé knihy. Kniha v určitých momentech také dodává naději, když ukazuje, že se i přes bolestivé a tragické chvíle života podařilo těmto ženám najít pevnou půdu pod nohama a jít dál. Jednotlivé výpovědi jsou velmi silným svědectvím o tom, jak nebezpečné to je pracovat v dolech - vše vyprávěné z pohledu "druhé strany" - partnerky, která každý den čeká na návrat muže z práce, a já k tomu cítím velký respekt. Pokud vás tato tématika zajímá, knihu Hornické vdovy mohu jedině doporučit.

Už jen název knihy ve mně vyvolal vlnu emocí. To co přišlo při četbě samotné, by se dalo nazvat vlnou tsunami. Nebudu nic předstírat, poplakala jsem si. Všichni mají můj obdiv! Zažít, přežít a zvládnout rodinnou tragédii a ještě o ní dokázat vyprávět chce prostě odvahu. Samotné zpracování jednotlivých příběhů mě zkraje knihy mrzelo (styl vyprávění ponechala autorka zřejmě v nezměněné podobě), ale po čase jsem si na něj zvykla a na samotný závěr jej již plně ocenila. Díky jisté originalitě a různému stylu vyprávění jsem mohla blíže poznat samotné aktérky a tak lépe pochopit jejich osobnost I já jsem knihu objevila díky knize Šikmý kostel a nelituji.