Domů?

Autentické, osobité a velmi čtivé! Každá z oslovených žen vetkala do svého vyprávění kus sebe a předala obraz své doby, společnosti do které se narodily a ve které vyrůstaly. Mám moc ráda autorčiny knihy a její způsob zpracování. Vždy přijde se zajímavým tématem a vždy mě nějakým způsobem obohatí.

„Změna nezačíná u druhých - začíná u toho, kdo je ochoten slyšet. Vězení nemusí být koncem - může být začátkem. A možná právě tady - při čtení těchto příběhů - se může něco změnit i ve vás.“ Tahle citace podle mě vystihuje hlavní poselství knihy. Jenže moje pocity po dočtení byly mnohem rozporuplnější. Jarka, Jana, Eliška, Jaruška a Zuzka. Pět žen, pět osudů. Jedinou Jarku jsem dokázala opravdu pochopit - alespoň v tom, proč udělala to, co udělala. U ostatních jsem měla často pocit, že sleduji přehlídku naivity, popírání reality a naprosté slepoty vůči sobě samým i vůči lidem kolem, kteří se je snažili varovat a podat jim pomocnou ruku. Jediná Jana podle mě dokázala své zkušenosti skutečně proměnit. Vzala si z nich ponaučení, začala znovu budovat svůj život a nakonec se rozhodla pomáhat lidem s podobným osudem. Její příběh pro mě měl největší sílu. Eliščin příběh ve mně vyvolával spíš bezmoc. Marně jsem v sobě hledala optimismus, který v knize zaznívá - že každý člověk může být příležitostí ke změně. U ní jsem tu naději jednoduše necítila,neřkuli ztratila. Jaruška je podle mě úplně jiná kapitola. Tam jsem měla pocit, že se bavíme o člověku, který není schopen samostatně nést odpovědnost za svůj život. A Zuzka? Další příběh, u kterého jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Kniha mě přiměla přemýšlet, ale nezměnila můj základní pohled. Každý z nás je nějak vybavený - psychicky, fyzicky i mentálně. Život není spravedlivý, ale pořád věřím, že bez vlastní vůle ke změně nepomůže žádný systém. Probační úředníci, neziskové organizace, sociální pracovníci, psychologové ani rodina nemohou dlouhodobě tlačit káru za člověka, který se rozhodne jen sedět na korbě. Silně na mě zapůsobila i informace, že měsíční náklady na jednoho vězně přesahují 50 000 Kč, zatímco více než 60 % recidivistů se po propuštění znovu vrací do vězení. O to víc si myslím, že skutečná změna musí přijít zevnitř každého jedince. Kniha je čtivá a otevírá důležité téma. Jen jsem po jejím dočtení cítila spíš otázky o osobní odpovědnosti než naději, kterou se snaží předat.