Proměna

Bizarní, jinotajné, symbolické, mýtické...a taky smutné, tragické, bezvýchodné a asi i absurdně lidské. Přikláním se k názoru, že Kafka se v povídce vypsal z pocitů, které on sám zažíval ve své rodině. Ze svého pocitu jinakosti, vyloučení, osamění. I k Řehořovi, který se o celou rodinu stará a pečuje o ni, se - stejně jako u autora - nejlíp chová jeho sestra (pravda, vyjma úplného konce), ostatní se k němu obracejí zády, jeho podivnou proměnu nikdo nechápe a pociťují k němu odpor a stydí se za něj. Je prostě jiný... Myslím, že většina lidí se odtahuje od zvláštností, odlišností, od toho, co považuje za jiné než tak zvaně normální. Řehořovi rodiče sice mají pocit, že by se asi měli o syna postarat, ale nejsou toho schopni a obzvlášť smutné je to v případě jeho matky... SPOILER: Pro mne bylo nejvíce šokující, když mi došlo, že Řehoře začali považovat za jakési divné, odpudivé a odporné "to": Citace:...Když pak brzy poznala /posluhovačka/, jak se věci mají, vyvalila oči, zahvízdla, dlouho však nemeškala, nýbrž prudce otevřela dveře do ložnice a hlasitě zavolala do tmy: "Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"

Může obsahovat drobné SPOILERY??? „Ale když tu po opětovném namáhání zase ležel a oddychoval jako předtím a znovu viděl, jak nožičky spolu zápolí snad ještě krutěji, a nepřipadalo mu již možné vnést do té zvůle klid a řád, říkal si zas, že nemůže setrvávat v posteli a že nejrozumnější bude obětovat vše, jen bude-li tu sebemenší naděje, že se tím z postele vysvobodí. Zároveň si však znovu a znovu připomínal, že mnohem lepší než zoufalé rozhodnutí je klidná a nejklidnější rozvaha.“ Nikdy bych nevěřila, že mě to bude tak bavit. Situační humor, groteskní situace (i jsem se rozesmála) vzápětí střídají pasáže, které mě nutily k zamýšlení. Třeba: proč je naše společnost nastavena tak, že tak silně vnímáme pochybení člověka? - neochota vcítit se, pochopit, porozumět, jako by člověk před momentem, kdy pochybil, vůbec nic nedokázal…; Jak naši nejbližší reagují na vnější změnu (proměnu)? – jsem to přece pořád já, tak proč se ke mně chovají odtažitě, co všechno může maskovat změna chování (strach, odpor, bolest, láska, …) – lidé mají velké rezervy, když přijde na vyjádření niterných strachů… Proměna. Všichni jí procházíme. Sice na první pohled ne tak drastickou jako Řehoř Samsa, ale na další třeba uvidíme, že byla velká, že okolí nebo i my sami jsme měli s přijetím problémy, nějakou dobu nám trvalo, než jsme se se změnou srovnali, nebo se v našich očích někdo proměnil tak moc, že už s ním nechceme nic mít… Také ostatní postavy v rodině hlavního hrdiny projdou jistou proměnou. A kde byla ta pověstná bezpodmínečná láska, o které ze všech stran slýcháme? Kafka nic nemaluje na růžovo a to se mi na něm líbí. … Z nejmilovanějšího člověka se může stát ze dne na den přítěž. Stane se z něj „obtížný hmyz“. Obviňování na sebe nenechá dlouho čekat… Od 1. vydání uplynulo více než 100 let. Pro mne je to dílo nadčasové. Určitě mi uniká spousta významů, ale líbí se mi…