„Měl byste napsat knihu, byl by z ní bestseller!“ Tato věta pro mne ledacos vysvětluje… Uznávám, že číst současně Sharmu a Senecu byla moje chyba. Respektuji, že mnoha čtenáři je tato kniha hodnocena vysoko a nacházejí v ní inspiraci pro svůj život. Nehodnotím ji tedy jako odpad, jednak protože je mi tato kategorie u literatury proti srsti a jednak protože připouštím variantu, že jsem to všechno prostě a jednoduše nepochopil. V podstatě během celého čtení mě provázely pocity ze sezení na úžasné skupinové terapii s báječným koučem. A zatímco někteří by to zřejmě považovali za kladné konstatování, u mne je tomu právě naopak. Doslova tuny papouškovaných a vyzobaných mouder, vtlačených do děje leckdy pod brutálně nepřirozeným tlakem, ve mně opakovaně vyvolávaly smutek z toho, jak si v dnešní klipovité době představujeme širší přesah a hloubku myšlenek. Skutečně by mě zajímalo, kdo podle tohoto návodu může vést svůj život - tedy kromě křesťanského kněze, ex-milionáře a současné milionářky. Ne, ne, ne... Nebudu již tento komentář natahovat, protože tato kniha má své fanoušky, které zasáhla do srdce, což je velmi dobře. Ale já ji doporučit nechci a nemohu.

Ano, je to jako instantní polévka - přečtete si to a máte náhražku myšlenek velikánů. Bez vody kolem. Ale právě ta instantní verze mě zkrátka baví. Ono to ani nejsou převratné myšlenky, vlastně jsou všechny úplně jednoduché a všem známé. Jde jen o to, že na spoustu z nich zapomínáme, a proto je fajn si je občas připomenout takovouto knihou.