Mnich, který prodal své ferrari

„Na smrtelné posteli určitě nebudete litovat toho, že jste nestrávili víc času v práci.“ V každé knize se vždy snažím najít, motiv, myšlenku, větu … cokoliv, co mě osloví, a dá mi důvod knihu dočíst, nakonec se podařilo i v téhle, s uvedeným citátem mohu jen souhlasit :-). „Nikdy nepodceňuj sílu jednoduchosti.“ I s tímto tvrzením souhlasím, dokonce jsem přesvědčená, že je to velmi dobrá myšlenka, správně uchopená, pak pro život velmi užitečná. Nechci být moc přísná, v téhle knize se to ale autorovi spíš nepovedlo. Možná, že to s tou „jednoduchostí“ trochu přestřelil, až banálně jednoduché hlavní myšlenky nejsou nic nového, navíc podány, spíš bych řekla, obaleny, příběhem velmi, promiňte mi, primitivním. Opravdu si nedokážu představit, že by se rozhovor dvou špičkových právníků vystudovaných na Harvardské univerzitě vedl v tak primitivním duchu … a teď nehovořím ani tak o obsahu sdělení, ale spíš o jeho formě… stále dokola se opakující, velmi jednoduché a velmi často až úsměvně prosté fráze je třeba, pokud chcete knihu přečíst, brát opravdu s notnou dávkou nadhledu. Mé hodnocení je čistě subjektivní, samozřejmě, ne každá kniha je pro každého, a každý čtenář k ní přistupuje s jiným očekáváním, ostatně autor je motivační řečník (pořádající semináře osobního rozvoje) … takže předpokládám, že kniha je asi nejvíc určená pro respondenty takových setkání. Přemýšlela jsem, za jakých okolností bych tuto knížku doporučila? Tak za 1. … berte knihu s nadhledem :-), protože, jestli se chcete něco dozvědět, o psychologii vítěze, o holistickém přístupu k osobnímu růstu, o nevyužitém potenciálu v každém z nás, atp. … v téhle knize to nenajdete. Za 2. … berte knihu s humorem :-), protože, a teď použiji citát z knihy: „Smích je lékem duše.“. Za 3. … berte knihu i trochu vážně, protože, přeci jen, možná se z ní i něco málo, velmi light formou, dozvíte, o tom, jak naše mysl „žije“ v příbězích a že si tímto způsobem interpretujeme svět. Za 4. … vezměte knihu na milost i z, řekněme, estetického (asi je to nepřesné vyjádření) hlediska, protože vám poskytne několik příjemně se čtoucích, popisných řádků, o síle okamžiku, projeveném např. v kráse přírody. A na druhou stranu, knížku nečtěte! … a to zdůrazňuji, pokud jste náchylní nechat si podsunout myšlenky, že to bude „celý vesmír, který se spojí, aby vám pomohl využít váš vlastní potenciál, který v každém dřímá“, a že pak budete „znovu mladí, krásní a kypící zdravím“, protože změna … se musí uskutečnit vždy! ve vás :-). Nechci tu rozvádět plno dalších více či méně rozporných, či diskutabilních, tvrzení … je to na každém čtenáři, ať posoudí věrohodnost Juliánových tvrzení … ohledně tajného společenství a toho, jak je jediný a na první pokus objevil, i když se o to už spousty let pokoušelo mnoho jiných, ale hlavně o trochu zvláštním mixu „metod“ k získání všeho co chceme :-). Naopak, pokusím se ukončit svůj komentář optimisticky, základní pravdou, s kterou, opět, stejně jako s těmi na začátku, mohu jen souhlasit: „Většina lidí žije … ve velmi omezeném kruhu svého potenciálního bytí. Všichni máme velké zásobárny … ze kterých můžeme čerpat.“ Takže, milí přátelé, do toho! … cílem je smysluplný život! „Dobří lidé sami na sobě neustále pracují.“ /Confucius/

„Na smrtelné posteli určitě nebudete litovat toho, že jste nestrávili víc času v práci.“ V každé knize se vždy snažím najít, motiv, myšlenku, větu … cokoliv, co mě osloví, a dá mi důvod knihu dočíst, nakonec se podařilo i v téhle, s uvedeným citátem mohu jen souhlasit :-). „Nikdy nepodceňuj sílu jednoduchosti.“ I s tímto tvrzením souhlasím, dokonce jsem přesvědčená, že je to velmi dobrá myšlenka, správně uchopená, pak pro život velmi užitečná. Nechci být moc přísná, v téhle knize se to ale autorovi spíš nepovedlo. Možná, že to s tou „jednoduchostí“ trochu přestřelil, až banálně jednoduché hlavní myšlenky nejsou nic nového, navíc podány, spíš bych řekla, obaleny, příběhem velmi, promiňte mi, primitivním. Opravdu si nedokážu představit, že by se rozhovor dvou špičkových právníků vystudovaných na Harvardské univerzitě vedl v tak primitivním duchu … a teď nehovořím ani tak o obsahu sdělení, ale spíš o jeho formě… stále dokola se opakující, velmi jednoduché a velmi často až úsměvně prosté fráze je třeba, pokud chcete knihu přečíst, brát opravdu s notnou dávkou nadhledu. Mé hodnocení je čistě subjektivní, samozřejmě, ne každá kniha je pro každého, a každý čtenář k ní přistupuje s jiným očekáváním, ostatně autor je motivační řečník (pořádající semináře osobního rozvoje) … takže předpokládám, že kniha je asi nejvíc určená pro respondenty takových setkání. Přemýšlela jsem, za jakých okolností bych tuto knížku doporučila? Tak za 1. … berte knihu s nadhledem :-), protože, jestli se chcete něco dozvědět, o psychologii vítěze, o holistickém přístupu k osobnímu růstu, o nevyužitém potenciálu v každém z nás, atp. … v téhle knize to nenajdete. Za 2. … berte knihu s humorem :-), protože, a teď použiji citát z knihy: „Smích je lékem duše.“. Za 3. … berte knihu i trochu vážně, protože, přeci jen, možná se z ní i něco málo, velmi light formou, dozvíte, o tom, jak naše mysl „žije“ v příbězích a že si tímto způsobem interpretujeme svět. Za 4. … vezměte knihu na milost i z, řekněme, estetického (asi je to nepřesné vyjádření) hlediska, protože vám poskytne několik příjemně se čtoucích, popisných řádků, o síle okamžiku, projeveném např. v kráse přírody. A na druhou stranu, knížku nečtěte! … a to zdůrazňuji, pokud jste náchylní nechat si podsunout myšlenky, že to bude „celý vesmír, který se spojí, aby vám pomohl využít váš vlastní potenciál, který v každém dřímá“, a že pak budete „znovu mladí, krásní a kypící zdravím“, protože změna … se musí uskutečnit vždy! ve vás :-). Nechci tu rozvádět plno dalších více či méně rozporných, či diskutabilních, tvrzení … je to na každém čtenáři, ať posoudí věrohodnost Juliánových tvrzení … ohledně tajného společenství a toho, jak je jediný a na první pokus objevil, i když se o to už spousty let pokoušelo mnoho jiných, ale hlavně o trochu zvláštním mixu „metod“ k získání všeho co chceme :-). Naopak, pokusím se ukončit svůj komentář optimisticky, základní pravdou, s kterou, opět, stejně jako s těmi na začátku, mohu jen souhlasit: „Většina lidí žije … ve velmi omezeném kruhu svého potenciálního bytí. Všichni máme velké zásobárny … ze kterých můžeme čerpat.“ Takže, milí přátelé, do toho! … cílem je smysluplný život! „Dobří lidé sami na sobě neustále pracují.“ /Confucius/

V této knize sice jsou některé myšlenky, které se dozvíme i na kvalitních kurzech osobního rozvoje a sebepoznání, ale zároveň je tu i pár hloupostí. Myšlenky jsou zde zpracovány do lehčí formy příběhu a já mám pocit, že kniha pomůže více autorově kapse než čtenářům. Ale nechci jen hanět - přestože zpracování je spíš líbivější a zjednodušené než správné, něco si z toho odnést můžeme. Většina myšlenek vychází z velmi starých učení Východu a není problém poznat, co z tohoto zpracování je třeba brát s rezervou a co nás může obohatit. Nikdy není zbytečné pokusit se přemýšlet o věcech jinak. 50%