Mně ta náctiletost k Sandersonovi prostě nějak nejde. Kloubit dohromady problematiku chování na mejdanu a záležitosti kolem zabíjení Výjimečných nefunguje čistě z principu nulové uvěřitelnosti. Kdybych vyrůstal v Ugandě, asi bych si s tím hlavu nedělal, ale maminka mě holt vychovala trošku jinak. Beru ovšem v potaz módní trendy, i když s nimi ne vždy úplně souhlasím. A Brandon Sanderson je zkrátka bezvadný vypravěč, takže ať si moje puritánská povaha pro jednou trhne nohou. Druhý díl pokračuje ve stejně uvolněném tempu jako jednička. Nápaditost si podává ruku se čtivostí a sem tam i nějakým tím vtípkem. Pořád mi ovšem nefunguje logika kulis, které v mnoha momentech působí až příliš komiksově. Jako scenérie jsou to moc krásné, ale v praxi naprosto popírající fyzikální zákony a to přitom beru v potaz žánrovou fantastiku. Konec pak přihází v tom nejzajímavějším momentě, kdy - jak už je u autora zvykem - hrdinové i čtenář musí pěkných pár věcí přehodnotit. Takže honem honem, Kalamitu sem.

Musím říct, že mnohem lepší, než jednička... možná taky proto, že jsem si už tak nějak zvykl na ten nápad s Výjimečnými, který je hodně 'psycho' asi i na mě (nicméně rozhodně dobrý!)... ale tady v tom druhém díle mi to přišlo už tak nějak normální, pochopitelné... tak moc, jak jen to u fantasy jde. :) David je super a moc se mi líbí ta jeho schopnost odhalovat slabiny Výjimečných a ta jeho přirovnání.... :D Nejlepší byl šnek. :D Děj je tady pěkně stupňovaný, silnější než v jedničce, řekl bych, a hodně zajímavý - odhaluje se nám dost věcí o Výjimečných a Kalamitě. Už aby mi dorazil i třetí díl! :) Jen těch překlepů zase habaděj... - vymyslel bych přirovnání - chyb jako... ale nemám na to Davidův cit. :))