Kletba vítězů

Knížka, po které bych asi normálně nesáhla, ale i tak se ke mně dostala. No, pojďme si říct, že jsem měla celkem vysoká očekávání, jelikož mě prvních pár stran opravdu chytlo a hltala jsem stránku za stránkou. Bohužel moje prvotní nadšení odeznělo asi kolem strany 100, kdy se pořád nic nedělo a přišlo mi, že se děj točí pořád dokola. Chyběla mi tam pořádná akce nebo nějaký zvrat. O předvídatelnosti ani nemluvím – už po pár stranách jste věděli, jak tohle všechno bude pokračovat. „Romantická“ linka byla opravdu jen pomálu. Ani jsem nevěděla jak, ale najednou tu máme lásku – na první pohled, samozřejmě. Kestrel, dceruška bohatého generála, je na oko přesně taková, jakou byste ji čekali, ale v hloubi duše je úplně jiný člověk. Arin – otrok, vyvrhel, kterému vzali všechno – přesto některé čtenářky v knize celkem nelíbivě psaly poznámky k této postavě, což mě trochu naštvalo. Nic přece není černobílé a není zlo bez zla. Přiznám se, že konec mě něčím překvapil, ale žádný „ooooo“ efekt to bohužel nemělo a k pokračování v dalším díle mě to nenalákalo. Bohužel, kniha mě moc nebavila, vše se táhlo a dost věcí bylo i celkem nelogických. Škoda.

Tak tohle byla extrémní nuda! Knížku jsem sehnala v knihovně za 10 kč a myslela jsem, že to bude nějaké fantasy. No, tak nebylo. Asi by mi to ani tak nevadilo, kdyby se to dalo aspoň číst. V knížce bylo dost překlepů, děj byl utahaný a nezáživný. Kastrel měla být chytrá a strategická, což nebyla. Otrokářství fungovalo tak, že si otroci můžou dělat co chtějí a chodit kam chtějí, stačí aby ukázali prsten svého pána. Tady mě hned napadlo... co kdyby ho ukradli? Jak se to zjistí? Asi nijak, vzhledem k tomu, že to stejně nikdo nekontroluje. Všechny postavy jsou takové nečitelné a nijaké, bylo mi fuk, když se s nimi něco stalo. Nebavilo mě, když se tam probírali válečné a politické strategie a často se mi stávalo, že jsem jen klouzala očima po textu a pak zjistila, že stejně nevím, co čtu. Do dalších dílů se rozhodně pouštět nebudu a za sebe nedoporučuju.