Nedočteno. Vzdala jsem po 40% knihy. Nevím, co jsem čekala, když už druhý díl byl obrovským zklamáním, ale tohle bylo strašné. A to začátek vypadal celkem slibně. Děj stojí na místě, jako vážně na těch cca 200 stranách se nedělo absolutně vůbec nic. Když už nějaký děj měl potenciál, tak byl ustřižený a přeskočený. V této knize zuří válka, a my z ní až na pár stránek nemáme vůbec nic. My totiž radši budeme pozorovat, co se honí v hlavách hlavních postav. A to mě teda totálně zabíjelo. Kestrel byla mimo realitu a Arin pořád stejný hňup, který příliš tlačí na pilu a žárlí i na vlastní sestřenici! :D Co mi hodně vadilo bylo to, jak při každé sebemenší činnosti, kterou ať už Arin nebo Kestrel dělali, v polovině té činnosti začnou neovladatelně myslet na toho druhého a začnou se opět šťourat v myšlenkách. Jejich linka je příšerná, absolutně mě neuchvátila a fakt jim nefandím. Ty jednotlivé myšlenky ani nedávaly smysl, číst to bylo neskutečně vyčerpávající. To bylo samé: Ach Arin, nelíbí se mi. Mám z něj blbý pocit. Ale nevysvětlitelně mě to k němu táhne, vůbec nechápu proč. Jeho dotek se mnou nemá nic udělat, ale není to tak, a já to nechápu. Bože můj, o tomhle fakt nepotřebuju číst brutálně natahanou trilogii. Fakt ne! Jejich charaktery jsou naprosto o ničem. Třešničkou na dortu byla přirovnání typu: Moje košilka byla průhledná jako rozteklé máslo. :D :D :D :D okay… Při čtení jsem si připadala jak zdrogovaná já sama. Drogy jsou zlo, stejně jako tenhle příběh. Sorry not sorry.

Skvělá série. Každý díl měl něco do sebe. Jednička úžasná, dvojka skvělá a tenhle díl byl bomba. Vše tu bylo skvěle popsané a moc se mi líbil průběh války, který byl naprosto normální a zdlouhavý (ne jako ve Dvorech). Jediné co mi vadilo, byl moment kdy Krestel přišla o paměť. Předtím pro mě byla skvělá badass hrdinka, která je drzá a odvážná a přesto neumí bojovat. Najednou se z ní však stala holka oslabená tím, že si nic nepamatuje. Přesto strašně doporučuju. Skvělé zakončení