Uf... Asi po měsíci mám dočteno a nebyl to snadný měsíc. Leonid Pljušč nenapsal vzpomínky, ani kritiku zneužívání psychiatrie. Docela bych se ztotožnila s Oksanou Zabužkovou (jejíž jméno se poměrně neopodstatněně taktéž skví na titulní straně) v tom, že Na karnevalu dějin je "příběh intelektu". Je podle mě důležité si uvědomit, kdo je primární publikum - Západní Evropa v 80. letech. Pro ně autor sepsal encyklopedii ukrajinského disentu, a protože on byl součástí a sebe zná nejlépe, jemu se dostává nejvíce prostoru. Vše se ale točí kolem Pljušče-matematika, filosofa, disidenta, vězně a ne Pljušče-člověk. Ten jako by občas povykouknul při letmé zmínce o svém synovi nebo vzpomínce, ale jinak je jeho osobní život odstrčen do pozadí ve snaze co nejlépe a nejobjektivněji zmpovat poměry. Příběh o hrdinství nečekejte. Čekejte spoustu jmen, poněkud neuspořádané úvahy, střídání stylů a nejednoznačný dojem. Myslím ale, že překlady do tolika jazyků a následný požadavek po knize i u nás je doklad toho, že to nějak při sobě drží a funguje. A přestože to chvílemi byl spíše dadaistický zážitek, můj finální dojem je jednoznačně pozitivní.