Vinnetou

Dnešnímu zkušenějšímu čtenáři neuniknou drobné nedostatky jako použitá anglická slovíčka a poněkud sebestředně pseudohrdinský nádech, ale je třeba brát v potaz rok vzniku a tehdejší možnosti Karla Maye. Vinnetoua jsem četl coby asi třináctiletý a hltal jsem každé slovo, hlava živě tvořila scenérie divokého západu a přírodu, jakou ve střední Evropě budete hledat jen těžko. Když to čtu dnes, se čtyřicítkou na krku, kniha brnká na tu správnou nostalgickou strunu a já se při čtení vracím do svého třináctiletého já. Díky knihám od Štorcha, Maye, Vernea a dalších bylo moje dětství mnohem bohatší, než by mohlo být bez nich a já jsem za to vděčný.

Vinnetou a Old Shatterhand, to je klasika. Ještěže má tolik dílů. Je krásné číst o statečnosti, hrdinství a hlavně o srdci na správném místě.