Román o zániku venkovského života v německém Severním Frísku, o ztrátách, loučení a novém začátku Nad písečným hřbetem visí těžké mraky a sedmačtyřicetiletý Ingwer Feddersen se vrací do své rodné vesnice. Musí tu ještě srovnat účty. Babička Ella pomalu přichází o rozum a dědeček Sönke se odmítá vzdát rodinného hostince, který už má stejně jako celá vesnice nejlepší léta za sebou. Jediné, co se z minulosti dochovalo, je místní zvyk úzkostlivě dodržovat klid o polední hodině, která však zároveň symbolizuje hodinu poslední. Kdy vlastně začal venkov upadat? Následkem pozemkových úprav šedesátých let, po nichž zmizely nejprve remízky a pak se ztratili i ptáci? Když se velké statky rozrostly, zatímco ty malé zanikly? Když Ingwer odešel studovat do Kielu a opustil prarodiče i jejich hostinec? –––– Polední hodina je laskavá, zábavná a zároveň vskrytu vážná kniha, která lakonickým jazykem líčí rovinatou krajinu Severního Fríska a s velkou empatií vykresluje místní svérázné postavy. Samozřejmě kromě těch, které kdysi ve vesnici provedly necitlivé pozemkové úpravy. – mdr.de (Der Mitteldeutsche Rundfunk) Dörte Hansenové není co vytknout. Povznesla se nad jakýkoli kýč i nad novodobý přírodní trend obyvatel velkoměst, kteří si venkov idealizují, protože o něm nic nevědí. – deutschlandfunk.de Velký příběh plný tiché melancholie a nádherný pomník vesnici, jaká kdysi bývala. – ndr.de (Der Norddeutsche Rundfunk)