Přiznávám: se Saint-Exupérym jsem si nesedl. Přečetl jsem Malého prince i Kameny chrámu a už nemám tak úplně chuť do čtení něčeho dalšího. Zmíněné knihy nejsou určitě špatné či prosté zajímavých myšlenek, ale podobnou měrou jsou zároveň všední a při jejich čtení kolem mne neustále víří pocit přecenění... A nebo je jejich hloubka tak hluboko, že jsem k ní nedokázal dohlédnout. Každopádně je řadím do kategorie "pocitových" knih, na jejichž hodnocení má velký vliv aktuální rozpoložení čtenáře. A v tom jsem se s nimi asi nikdy nepotkal, takže kolem mne prošly jako okolo každého z nás projde během života mnoho příjemných lidí - pohovoříme a zasmějeme se, ale za nějakou dobu nám v mysli vyblednou do neurčité vzpomínky, že jsme se někdy viděli.