Jako kočkomil jsem se na knihu vrhla, ale dojem je neslaný nemastný: opravdu jde o osobní člověčí rozvoj, není to o životě s kočkou, tím méně o životě koček. Chování, které chce doporučit k zrcadlení u lidí, je pak vcelku obecné a s kočkami nemá zvlášť co dělat (nebo dokonce vůbec - v mnoha věcech jsem s autorem vysloveně nesouhlasila, i ponechám-li stranou účelovou personifikaci a hlavní autorství v tlapkách kocoura Ziggyho): "Poslední slovo pána domu Co jsem opravdu chtěl říci: - Strach není k ničemu, nikdy se nevzdávej a věř si. - Zůstaň přirozený, zůstaň velký a měj se rád. - Zůstaň klidný, buď pokorný a všechno si užívej. - Buď laskavý, uď přímý a řekni to. - Odpusť jim, odpusť sobě a objev život. - A miluj jako nikdy, protože toto také pomine. To znamená: chovejte se jako kočka. ZIGGY" Pozn.: Někdy před dvěma lety jsem se setkala i s prvním dílem, ale zjevně ve mně nic nezanechal..., nic si nepamatuji.

Přiznávám, že jsem první díl nečetla, rovnou se mi do ruky dostal druhý díl, který mě zaujal pěkně vykreslenou obálkou. Ze začátku mě nudilo neustálé omílání prvního dílu. Kniha se četla rychle, důležité části jsou zvýrazněné. Není to ani tak o kočičím chování, jako spíše o názory samotného autora, který je převedl do myšlenek kocoura Ziggyho. S některými myšlenkami jsem se ztotožnila, s některými ne. Ale jinak se jednalo o odpočinkové čtení. A chvíli jsem záviděla, že nemůžu být kočka, která je svobodná, vyhřívající se na sluníčku.