Nesnáze v čase

Nerad kritizuju, takže napíšu jen : bohužel zpracování, ani nápad této povídky, mne nijak neoslovil :(

Náhodné přerušení časoprostorových vazeb je nejobávanější a nejutajovanější strašák nadlimitních přesunů hyperprostorem. Hvězdná loď je při takové havárii obvykle úplně zničena a její pilot je nezřídka vržen zpátky časem bez možnosti návratu. Piet Corian by o tom mohl vyprávět své. Petr Vyhlídka se ve své novele pokouší o ryze českou space operu, křísnutou časovými hrátkami, nicméně jsem při její četbě měl pocit, že mu moc nedrží pohromadě. Především cíle jednotlivých účinkujících se mi zdály až příliš matné, příběh plytký a autor navíc v určitých momentech bezostyšně upravoval pravidla hry tak, aby mu vycházela karta (o porušování na začátku zadefinovaných premis ani nemluvě). Samotný nápad se zdá být zajímavý, ale jeho zpracování pokulhává na obě nohy. Vyprávění je sterilní, naivní a chybí v něm jakékoli emoce. Po dočtení zjistíte, že ze všech těch přečtených slov, vět, odstavců a stránek ve vás nezůstalo nic, žádný pocit, žádné vzrušení, žádná myšlenka hodná zapamatování...