Prokletý kraj

Tak jsem se potkala s knížkou paní Klevisové a hned v úvodu musím napsat, že jsem moc ráda. Příběh mě pohltil, snad proto, že se odehrává na Šumavě, kterou mám ráda, je o lidech, vztazích, odkrývání rodové historie, kde člověk většinou narazí na nějaké to větší nebo menší tajemství a také je o tom, jak je vzácný domov a rodný dům, který by se neměl prodávat za žádný prachy. A tak při čtení jsem si uvědomila, že autorka mi mluví z duše. Taky nosím v sobě ten posvátný pocit, kdy si uvědomuji, že věcí, které jsou kolem mě se dotýkali mí prarodiče. Stromy, které zasadili, nám dávají ovoce a stín v parném létě a jsou navíc němými svědky různých událostí. Plně jsem si uvědomila při četbě knihy, vzácnost toho všeho, co mám. Je to určité propojení s minulostí. Autorka poutavě píše a příběh se mi moc líbil.

Návštěva tiché tajuplné malé vesničky na Šumavě se mi líbila .... Kdepak prokletý kraj - Šumava je krásný a přírodní kout země .... A pokud se zde objeví pátrání po starých předcích s veškerými pověrami a tajnostmi v člověku - ona za to nemůže .... Je to zmora, která zde řádí, a také sklízení zaseté setby .... Někdy bych také ráda utekla do Jelení Hory abych načerpala klid .... Tento rodinný příběh se mi líbil - je takový pěkný oddech od kriminálních knih ....