Kniha se mi nelíbila tolik, jako jiné od Boženy Němcové. Zajímavá však je a čtenář se dozví zase něco víc z doby dávno minulé.

s povídkami Němcové mám prostě problém, na 50. léta jsou ukrutně sentimentální a šablonovité, Němcová je vynikající v satiře a ironii, ale když má vymyslet příběh a vést děj, vychází z toho stále táž variace na sebe sama ve světě, jaký by ho chtěla mít - V zámku a v podzámčí je toho typický příklad: první kapitola vynikající kritikou soudobé společnosti s nápaditě vystavěným prostorem, druhá začne dobře rozvíjet příběh se sociálním tématem - a pak bum, zase jsme v pohádce, kde jsou chudí vždy dobří a spravedliví, a proto odměněni, zatímco bohatí se ze své zkaženosti vyléčí, po trestu sami prozřou a napraví se (paní Skočdopolová), a ti zlí od základu budou všichni potrestáni (madam Sára, Jaques); samozřejmě nechybí čistá, pokorná a krásná panna (Klárka), kterou všichni okolo trápí, ale když projde všemi zkouškami, provdá se za stejně krásného, hodného a moudrého mladíka, vzájemně se až do smrti milují a napravené panstvo jim věnuje spoustu užitečných věcí a zajistí vyplácení doživotní renty; a nesmím zapomenout na nemanželské dítě (Emil), které je s láskou přijato napravenou macechou, a úžasně chytrého, slušného a pokorného sirotka (zde taky výjimečně chlapec, Vojtěch), o nějž je taktéž doživotně postaráno