Eugenie

Eugenie: Příběh české hoteliérky, se mně nesmírně líbil. Autorka nám jej naservírovala přímo na stříbrném podnosu, v porcelánovém šálku silný, hořký, jak odvar z pelyňku... A proč by vlastně ne?! Ta doba jakožto taková, nebyla pro mnohé, pro jejich sny a touhy moc příznivá... Byla silně konzervativní, až neodpustitelně zatvrzelá a do toho všeho přišla válka... Proto jsem hlavní postavu, postavy i leckdy chápala a nic jim nezazlívala... I když byla Eugenie v životě donucena několikrát padnout na kolena..., nikdy to v jádru nevzdala a pokaždé měla sílu se zvednout a zkusit jít, žít znova... Domnívám se, že tahle kniha se Janě Poncarové, vskutku povedla.

posloucháno jako audiokniha... skvěle namluvené Jitkou Ježkovou, ale ani to nedokázalo pozvednout tak nějak promrhanou šanci románu. Nejvíce mi z duše mluví Jana283... Eugénie (nevím, jaká byla skutečná) románová je nespokojená se vším, co má... nesnáší svého muže, k dětem se staví velice odmítavě. Sní o Americe a jak bylo již řečeno, prolévá se kávou... hořká chuť kávy, vůně kávy... furt káva, co 3.věta... navíc mi docela vadila autorčina snaha neustále vše popisovat velmi květnatě (teba slza kanula po ostré lince čelisti, nebo tak nějak podobně...). Neoblíbila jsem si ani nestárnoucí tetu Vilmu, která byla neustále žoviální, veselá, poťouchlá..a pobízela neteř k hledání lásky a svého štěstí. Tak nějak pro mě byla románová Eugénie osobou, nevážící si nikoho a ničeho, neoceňující žádné životní šance, žádné malé radosti... Ke konci jsem byla velmi zvědavá na příběh, jak se nakonce do Ameriky dostala.. Johnova linka byla aspoň romantická, a přeskok k Janovi Janečkovi velice rychlý a málouvěřitelný ( i když se to asi tak stalo..) .. i sám Janeček nejdříve popsaný jako drzý floutek, který chce "pumpnout" starou bábu, a přitom v zářících očích Eugenie poznává okamžitě osudovou pravou lásku... och... jestli to tak bylo ve skutečnosti..ale v knize to vyznělo neskutečně neuvěřitelně, zrychleně.. Chudáci malý Emanuel a malá Evženka, v poslední třetině jsem se normálně obávala, zda se jich Eugenie někam nezbavila - upozaděné až hrůza... pak mi tak trochu spadl kámen ze srdce, že odcestovali společně s ní... no matka roku teda fakt nebyla. Možnost se i pracovně realizovat si také extra nevážila... depresivní také podle všeho nebyla, spíše opravdu vyzněla jako nevděčný fracek.. Hlas hezký, iritací mnoho.. dávám 3* s přimhouřeným okem za Jitku Ježkovou...