Má veliká poklona panu Čapkovi. Při čtení jsem se přistihl, že jsem zapomněl, že si příběhy autor vymyslel a čtu je, jako by šlo o vyprávění skutečných lidí. A i když se píše třeba o vraždě nebo válce, je mi u nich tak příjemně u srdce. Tak nějak mimoděk, nenásilně jsou zde zmiňovány pravdy o životě, které budou platit vždycky. Jeden malý citát: „Já vám řeknu, čisté svědomí, to je ta nejlepší hygiena; a kdyby lidé byli spravedliví, snad by ani nemuseli umřít.“ A ta čeština. Možná dnes už trochu nemoderní, ale krásná. Vrcholně uspokojivé.

Tentokrát se Karel Čapek pustil do povídek s kriminální zápletkou. Někdy je tak lehké přijít na kloub nějakému případu a někdy je to tak moc složité. Někdy pomůže obyčejný selský rozum a někdy to nejde vyřešit léta. A někdy pomůže třeba jen obyčejná náhoda, např. odhozený lístek z obchodu. A nejedná se o žádné maličkosti, ale třeba i vraždy. Ale takový už je život sám. Poznáváme spoustu postav na obou stranách zločinu – komisaře, obyčejné četníky, ale i zlodějíčky nebo třeba i těžké zločince. A někdy nechybí i trocha filozofování a také mnohdy i předsudky. A tak nám autor přibližuje dobu 30. let minulého století. A v tom byl Karel Čapek opravdovým mistrem.