Z mého pohledu poněkud rozporuplný text, možná dokonce ukázkový případ kognitivní disonance na straně autora, i když to zřejmě nadsazuji. Na jedná straně skvělé, dech beroucí a analytické dvě třetiny, na druhé straně, v poslední třetině textu, autorova úporná snaha popasovat své liberální (levicové) názory a výchovu s pozorováním neútěšné reality současného světa a hlavně s volbou Trumpa prezidentem...
Z mého pohledu poněkud rozporuplný text, možná dokonce ukázkový případ kognitivní disonance na straně autora, i když to zřejmě nadsazuji. Na jedná straně skvělé,...
Z mého pohledu poněkud rozporuplný text, možná dokonce ukázkový případ kognitivní disonance na straně autora, i když to zřejmě nadsazuji. Na jedná straně skvělé, dech beroucí a analytické dvě třetiny, na druhé straně, v poslední třetině textu, autorova úporná snaha popasovat své liberální (levicové) názory a výchovu s pozorováním neútěšné reality současného světa a hlavně s volbou Trumpa prezidentem USA.
V první části knihy autor velmi jasně popisuje současný stav a jeho možné příčiny, kritizuje destrukci středních vrstev, izolaci elit ve městech, zvětšující se rozdíly v příjmech. Kritizuje abstraktní vyjádření světových vůdců, téměř neurotické opakování nic neříkajících frází (víc Evropy, víc mezinárodních dohod, lepší komunikace …). Kritizuje Davos a nic neříkající obecné závěry, zcela odstřižené od běžné lidské reality. Západ ztratil vizi. Ani jedna ze stran nenabízí řešení, protože žádné nemá. Poukazuje na nepochopení situace s nástupem průmyslu 4.0, robotizace, nasazování AI, ztrátu míst, poukazuje na stagnaci západu, mezd, nemožnost běžné populace např. zajistit si bydlení nebo vzdělání. Stagnaci považuje za zásadní problém, spojuje ji s vůlí národa posouvat se dopředu, motivací lidí inovovat, podnikat, zkoušet se prosadit. Pryč je duch amerického snu ("podle jedné statistiky je dnes americký sen více pravděpodobný kdekoliv jinde než v Americe").
Další část mimo jiné popisuje iluze liberálních voličů v Americe. V několika větách bystře analyzuje prohru Hillary Clintonové, jako naprostý nedostatek empatie se střední třídou, striktní zaměření kampaně na nebílé obyvatelstvo a naopak naprosté opomenutí bílého obyvatelstva. Liberálové vnímají demografické trendy jako něco co jim za pár let přihraje zemi zdarma do rukou, v případě vítězství Trumpa bylo přání otcem myšlenky. Svalování viny na bílé nacionalisty je pak v očích autora pouze jakési morální zadostiučinění, utvrzování se ve své morální nadřazenosti. S protistranou není možné diskutovat, protistranu je třeba odsoudit a nejlépe onálepkovat jako fašisty, rasisty, bílé nacionalisty.
Autor silně varuje před identitární politikou, která dnes tak silně rezonuje západním světem. Je prosazována zanedbatelnou ale o to hlasitější (Twitterovou) menšinou, propagována poslušnými progresivními lokaji v podobě médií a novinářů, kteří pro klik zaprodají duši a zcela ignorována masou obyčejných voličů, kteří tak oprávněně získávají pocit, že jejich problémy nikoho z politických elit nezajímají. Může se pak ještě někdo divit nárůstu preferencí takzvaných populistických stran? Mimo jiné poukazuje na pokles podpory demokracie mezi nejmladší populací západních zemí, zejména mezi bohatými příslušníky generace mileniálů. Trend je tudíž hrozivý.
Potud vše OK. Následuje to, kvůli čemu knihu vnímám rozporuplně, pověstná kognitivní disonance.
Poslední část začíná fabulací americko-čínské války, vše poháněno dnes již zcela iracionálním strachem z Trumpa v prezidentském úřadě. Ukazuje slepou nenávist liberálních elit vůči Trumpovi a nevyhne se jí ani autor. Jde zde vidět, jak hluboko je tato nenávist u „demokratických“ voličů zakořeněna. Neustále slyším a čtu něco o nekompetentnosti Trumpa vykonávat prezidentský úřad, přesto, zcela objektivně, není o nic méně (nebo více) kompetentní než byli jeho předchůdci. Žádnou zásadní botu neudělal, ale cokoliv řekne nebo udělá je okamžitě rozcupováno levicově liberálními novináři (s tím bych i souhlasil, zpětná vazba je třeba), přesto mi připadá, že všichni tito jedinci si tak nějak (pod)vědomě přejí, aby se nějakou zásadní chybou v úřadu skutečně znemožnil. Možná by si měli uvědomit, byť je to zřejmě přes oslepující nenávist těžké, že zásadní chyba v úřadu amerického prezidenta může ve finále opravdu znamenat válku, a nemyslím, že bych vyměnil válku za možnost vidět, jak se Trump v oválné pracovně skutečně znemožní. Trump (Babiš, Zeman, Orbán, Salvini, Le Pen, …) není příčina úpadku, Trump (a ostatní) je symptom. Čímž je nijak neobhajuji, tyranii nechci zleva ani zprava.
Přes kritiku však knihu doporučuji k přečtení, v prvních dvou třetinách si čtenář urovná myšlenky stran ústupu západu ze slávy, v poslední třetině se ta racionálně smýšlející polovina čtenářů upřímně pobaví nad iracionální hysterií volby US prezidenta roku 2016. Liberálně-levicově orientovaná polovina čtenářů, nenávidějící Trumpa, pak zůstane i nadále uzavřena ve své komnatě ozvěn a tedy i pro ně bude čtení požitkem.
Na závěr komentáře jedna citace, která poněkud zachraňuje poslední část textu:
„Trump podle mého není největší hrozbou, i když je rozhodně dost děsný. Po podzimu nastává zima, a já se daleko víc bojím toho, kdo přijde po něm.“
Číst více
Číst více