Obsidio

Tohle pro mne bylo neskutečné zklamání ve srovnání s prvním a dokonce i druhým dílem série. Přečíst si soudní proces na začátku a výsledek na konci by mi úplně stačilo. A ten prostředek alá eintopf jsem si po několik týdnů mohla odpustit. Kniha mě netáhla. Pokaždé, když jsem se na ni podívala, jsem si říkala - měla bych to dočíst (sakra, mi se do toho ale tak strašně nechce), hm, tak jo. Už tam bylo víc shrnutí analytika (rozuměj - víc nezáživného textu), mnohem méně grafické úpravy, která by mne nějak upoutala. Byl to větší zmatek. Co mě vytáčelo, byly gramatické chyby!!!!!!!!!!!!!!! Na to jsem alergická. Ten přehršel zvratů mi taky nesedl. Jediná věc, kdy mi bylo líto postavy, je smrt kapitánky; a to, že se nedočká výsledku. Ten závěrečný boj, vzbouření a proces - to mělo jako být co?! Ne, tenhle díl byl prostě dost slabý.

Ano, byl to super let. Protože ten vesmírný svět je vymyšlený do bezvědomí. Protože forma je nadmíru zábavná a nenechá vydechnout. Protože když humor, tak vícebarevný. Protože když romance, tak na tolik způsobů (včetně kupodivu uvěřitelné varianty stroj + člověk) a s takovou kombinací něhy a nadhledu, že na to nelze nepřistoupit. Protože Spiro je potomek HALa z Vesmírné odysey a dostal se mi pod kůži víc než většina lidských hrdinů (hlavní sedmičku šanuji, pochopitelně). Jsem mimo cílovou skupinu, ne vše mi sedlo (ten konec je fakt "americký") - ale smekám klobouk a doufám, že brzy narazím na něco podobného.