O nezvyčajných ľuďoch a písacích strojoch

Ruku na srdce, kdo z nás kdy netoužil vydat knihu. Tom Hanks po letech filmařské dřiny si tenhle sen splnil, a jak přistupuje k herectví, tak působí i jeho prozaická tvorba – profesionálně. Jenže jako by v tom nebylo víc; autor se nesnaží o povídky pointové, ale pocitové. Naneštěstí ne vždy ty emoce dokáže zachytit jinak než kýčovitě. Navíc je to celé hodně americké – v podstatě nemine povídka, v níž by bezděčně nezaznělo, jak je USA skvělý stát, národ, myšlenka. Lépe řečeno byla, protože minulost má Tom Hanks raději než současnost. A ještě něco má rád. Psací stroje. Nejlepší vynález od dob knihtisku, který vám nejen spraví pochroumané ego, ale také zachrání manželství, přátelství, rodinu a vůbec cokoliv, na co si vzpomenete. Celkově milá Slepičí polévka pro moderní dobou unavenou duši, která rozhodně neurazila, ale ani ničím nepřekvapila. Z povídek mi v hlavě nejvíc utkvěly Propagační kampaň ve Městě světel a Kdo je kdo, v nichž autor zúročuje vlastní zkušenosti z filmařského průmyslu.

Herci Hanksovi nesmírně škodí český dabing. Chvílema jsem přemýšlela, jestli náhodou mu neškodí i český překlad - a to bych skvělému Medkovi vytkla všeho všudy jenom "skutečné Stones" místo "opravdových Stounů"! Spíš sama sobě lenost bych vytýkala... Některé povídky mě bavily víc, některé míň, ale to je normální. Všimla jsem si jedné věci - že v těch případech, kdy byla povídky o filmu, herectví nebo i bowlingové slávě, pak z řádků čišela láska a byly to nejlepší momenty knihy. Asi tento objev učinil i někdo jiný, protože...protože další (a skvělá) autorova kniha je o filmu :-D