O nezvyčajných ľuďoch a písacích strojoch

Ruku na srdce, kdo z nás kdy netoužil vydat knihu. Tom Hanks po letech filmařské dřiny si tenhle sen splnil, a jak přistupuje k herectví, tak působí i jeho prozaická tvorba – profesionálně. Jenže jako by v tom nebylo víc; autor se nesnaží o povídky pointové, ale pocitové. Naneštěstí ne vždy ty emoce dokáže zachytit jinak než kýčovitě. Navíc je to celé hodně americké – v podstatě nemine povídka, v níž by bezděčně nezaznělo, jak je USA skvělý stát, národ, myšlenka. Lépe řečeno byla, protože minulost má Tom Hanks raději než současnost. A ještě něco má rád. Psací stroje. Nejlepší vynález od dob knihtisku, který vám nejen spraví pochroumané ego, ale také zachrání manželství, přátelství, rodinu a vůbec cokoliv, na co si vzpomenete. Celkově milá Slepičí polévka pro moderní dobou unavenou duši, která rozhodně neurazila, ale ani ničím nepřekvapila. Z povídek mi v hlavě nejvíc utkvěly Propagační kampaň ve Městě světel a Kdo je kdo, v nichž autor zúročuje vlastní zkušenosti z filmařského průmyslu.

Mně se to líbilo, fakt :) Myslím, že autor naplnil formát povídky a předčil moje očekávání. Napoprvé jsem to odložil (asi když to byla novinka) s tím, že se k tomu jednou vrátím..a vrátil a udělal jsem dobře. Některý povídky jsou jako scény z filmů, které nikdo nenatočil a ty mě zaujaly asi nejvíc (baví mě nahlížet příběh pohledem někoho, kdo dokáže být před kamerou i za ní).. Hanks je dobrej vypravěč, představuji si ho jako chlapa kterej umí na večírku bavit společnost a jsem rád, že jsem na tom večírku mohl pobýt.. hrozně milý, doufám, že ještě něco napíše a vydá :)