Jak miluji veterinární historky, tak tuhle knihu ne: věnovala jsem ji mamince (že si ji pak taky přečtu) a hned od začátku se smutnilo a víc smutnilo až se velmi plakalo... Takže to tedy ne, u sebe to ani zkoušet nebudu. Je mi dárku a jeho účinku velice líto, měla jsem počkat na více komentářů a nepředobjednávat novou knihu neznámé autorky (mezitím jsem ovšem předobjednala Veterinářku, tak snad to nebude stejné fiasko). Jediný Herriot uměl vyprávět vyrovnaně a podat i smutné a dojemné příběhy tak, že se čtenář neponořil do bezedné deprese a nevzpomínal na všechny ty, co už tu nejsou.

Kniha obsahuje spousty odborných názvů, které ji během příběhů trošku rušily. Každopádně je opravdu reálná a to je na ní to pozitivní.