Zrcátko

Co činí knihu tak děsivou, je její reálnost. Autor má doktorát z umělé inteligence, či-li kdykoliv, kdy se postava rozpovídá o zrsíťi, si čtenář pomyslí, ano, ten člověk opravdu ví, o čem mluví. Kniha je velmi jednoduše popsána, je rozdělena na pět linií, příběh Andyho a Viktorie, novinářky Freyi, hloupého Lucase, drogového dealera Jacka a samotného vynálezce zrsítě Carla. Všechno je popsáno velmi okrajově, ale přesto výstižně. Postavy nejsou poznány nijak do hloubky, ale přes to mají svou vlastní osobnost a všechno jim věříte (snad scéna s Viktorií a kolejemi, ta se mi zdála trochu přes čáru). Na závěr mohu jen doporučit, autor nasadil velmi čtivý styl psaní, či-li většinu stran přeletíte rychlosti blesku a už jste na sté. Každý by se nad tímhle tématem měl zamyslet, protože jsem si docela jistá, že takto nějak bude vypadat naše budoucnost. Pokud opravdu bude, velmi se na tuhle sci-fimagory těším.

Fakt dost dobrý, od začátku, včetně epilogu (jak uvěřitelné), až po doslov! Kniha působí objemně, ale není to tak zlé, obsahuje totiž hodně dialogů a řádkování je méně husté, než bývá zvykem. K tomu přidejte děj, který opravdu odsejpá, a máte jasno. Nejhorší je ovšem představa, že tohle všechno není vůbec nereálné - skvěle to vystihuje komentář Kirrie. "Už od prvních let dvacátého prvního století máme problém, že informace, které denně přijímáme, jsou pořád monopolizovanější a individualizovanější. Vezmi si například Google. Výsledky, které ti ten vyhledávač nabídne, se ti jeví neutrální a nezávislé. Ve skutečnosti jsou ale optimalizovány podle tvých - domnělých - potřeb a potřeb reklamního průmyslu. Když si patřičně nenastavíš svůj prohlížeč, tak vždycky uvidíš jen to, co se hodí ke tvým zálibám a sklonům, tvému bydlišti, věku, pohlaví a tak dále. Předestře se ti zdánlivý svět a ty vidíš už jen to, o čem si Google myslí, že vidět chceš. Potvrdí se ti tvůj předpojatý názor a všechno, co by tě mohlo přivést na nové myšlenky, se potlačí. Říká se tomu informační bublina."