Dívka v podivné zemi

Karl Olsberg je, po 3 jeho přečtených knihách, můj oblíbený autor... Jen vážně doufám, že se toho, co popisuje v této knize, nedočkáme...

Zuří válka. Všichni lidé, kteří se nacházejí mimo údolí Probuzených, jsou navždy ztraceni a ovládáni Satanem. Jenom ti, kteří jsou věřící, dostali druhou šanci. Sophia je jednou z Probuzených a nemá zrovna špatný život. S odchodem jejího přítele Mirka přijdou pochyby o dosavadním způsobu života. Proč vlastně nemůže odejít? Tak si sbalí svých pět švestek a zdrhne. Místo války ale najde vyspělou civilizaci. Jenže Mirka ne. Takže se bude muset svého přítele vydat hledat sama. Anotace knihy mě hned zaujala, hned jsem si ji natěšeně odnesl s sebou z knihovny. Nadšeně jsem si sedl a začal číst. Moje nadšení ale umírnila ta posedlost Bohem. Knihy, které byly podloženy náboženstvím jsem dostal do rukou již několikrát a nic proti nim nemám, ale tady toho bylo na mě prostě příliš. Ve skoro každé větě bylo slovo Bůh, Pán, trest nebo poslušnost. Zatnul jsem ale čelist a četl dál. Objevil se Mirko, naše Soph se zamilovala, konec knihy. Kéž by. Tahle katastrofa pokračuje dál. Mirko začal zpochybňovat církev. Sophia by ho málem přetáhla klackem po hlavě, kdyby to nebylo zakázané. Pak Mirko náhle zmizel a mě to mrzelo snad víc než Soph, protože jsme právě přišli o jedinou postavu, která to má v hlavě jakž takž v pořádku. Sophia se rozhodne, že bude následovat Mirkova příkladu a vezme roha. V tu chvíli jsem si začal dělat falešné naděje, že se to možná zlepší. Ach, Eliote, jak moc ses mýlil. Soph přeleze hory a BUM, máme zde vyspělý svět. Auta, motorky, speciální brýle, a další obvyklé prvky sci-fi příběhů. Přestože už ubylo církevních manipulací a objevilo se zajímavější téma, divnosti, zmatení a nuda pokračují. Knihy jsem měl až po krk a definitivně jsem ji zavřel na straně 105, když se objevil týpek, který se Soph hodil řeč a začal máchat ve vzduchu rukama, aby jí přivolal motorku. Co musím na knize ocenit, je nápad. Jenže by to chtělo jiné zpracování a hlavně ubrat toho náboženství. Ještě jednou říkám, fakt nic proti tomu nemám, věřte si pro mě za mě klidně v Mickyho Mouse, ale pro člověka, kterého to všechno kolem Boha moc nezajímá, to není. Za mě tohle byla jen ztráta času a nejhorší kniha, kterou jsem za rok 2020 přečetl.