Zpěvozář

Tento typ románů běžně nevyhledávám. Často na mě působí zaměnitelně — mění se kulisy, ale základní schéma zůstává stejné. Zpěvozař jsem dostal jako dárek a přiznávám, že jsem k němu přistupoval spíš z povinnosti než z očekávání. Ostražitost navíc posílilo přirovnání k Příběhu služebnice na obálce — marketingový trik, který obvykle slouží k zakrytí obsahové prázdnoty cizí autoritou. Jenže tady se to nestalo. Hlavní hrdinka Elsa vyrůstá ve společnosti, kde jsou lidé se zpěvozaří — schopností hlubokého mentálního propojení — systematicky pronásledováni. Ne proto, že by byli nebezpeční, ale proto, že nejsou plně kontrolovatelní. Režim je označuje za hrozbu, loví je, zbavuje identity pomocí lobotomie a redukuje na poslušné nástroje státní moci. Paralelně země vede vyčerpávající válku proti státu Ayland, která slouží jako univerzální alibi: válka omlouvá krutost, umlčuje pochybnosti a legitimizuje násilí páchané „v zájmu bezpečí“. Jedním z nejsilnějších prvků knihy je Elsino postupné sbližování s ostatními Světlonoši. Nejde o idealizované společenství vyvolených, ale o křehkou síť lidí, kteří si nesou vlastní strachy, vinu i vnitřní rozpory. Jejich propojení není romantizované — je hluboce intimní, místy nepohodlné a v některých chvílích i nebezpečné. Autorka se nebojí ukázat, že blízkost sama o sobě není zárukou bezpečí ani porozumění. Velmi dobře funguje také politická a intrikánská rovina příběhu. Svět Zpěvozaře není černobílý, loajalita je proměnlivá a moc se často přesouvá tiše, mimo zorné pole hlavních aktérů. Výraznou vedlejší postavou je Labuť — postava, která zatím působí spíše jako jemný řez skalpelem, ale vše naznačuje, že v dalších dílech může zasadit mnohem hlubší a bolestivější ránu. Zpěvozař je především knihou o tom, jak snadno společnost obětuje lidskost výměnou za iluzi pořádku. O světě, kde je jinakost patologizována, empatie považována za slabost a ticho za ctnost. A také o tom, že nejnebezpečnější režimy nejsou ty, které křičí, ale ty, které mluví klidně, racionálně a vždy „v zájmu všech“. Jako první díl série funguje Zpěvozař výborně. Nejde jen o úvod do světa a postav, ale o pečlivě budované morální napětí, které s čtenářem zůstává i dlouho po dočtení.

Pokud jste milovníci Shatter me, tuhle knihu si zamilujete! Je propracovanější a především z ní opravdu cítíte emoce. Kniha je dystopická fantasy, ve které jsou lidé se zpěvozáří pronásledováni a operováni v Domech proměny. Naše hlavní hrdinka Elsa touto schopností disponuje, ale úspěšně se jí daří svůj dar tajit. Její milovaný bohužel takové štěstí nemá a odvedou ho… Při silných emocích se Elsa napojí na dívku, která je od ní velmi daleko, přesto navzájem cítí své emoce. Zpěvozář je totiž něco jako telepatie, mohou spolu mluvit a sdílet vzpomínky. V tomto světě jsou ženy jen od toho, aby rodily děti válečným veteránům, kteří se vracejí z boje domů. To čeká i naši Elsu, která se tomu vzpírá, jak jen může… Bohužel se do města vrací vojenský generál, který nahání všem hrůzu. U knihy jsem měla jen jednu menší krizi, kdy jsem se nemohla začíst, ale jinak jsem ji zhltla jako malinu. Autorka vás dokáže přenést do světa několika slovy a vy téměř cítíte i pach střelného prachu. Postavy jsou skvěle vykreslené a máte opravdu pocit, že jste tam s nimi. Velmi mě zaujalo, že jedna z hlavních postav nosí přes oči popelníky a její tělo je po vážné nemoci zdevastované. Něco takového se jen tak nevidí. Konec vás rozdrtí na kousky a nechá mnoho linek otevřených. Už teď se těším, co nám přinese další díl! Děkuji nakladatelství Host, za zaslání knihy na recenzi.