Zpěvozář

Tento typ románů běžně nevyhledávám. Často na mě působí zaměnitelně — mění se kulisy, ale základní schéma zůstává stejné. Zpěvozař jsem dostal jako dárek a přiznávám, že jsem k němu přistupoval spíš z povinnosti než z očekávání. Ostražitost navíc posílilo přirovnání k Příběhu služebnice na obálce — marketingový trik, který obvykle slouží k zakrytí obsahové prázdnoty cizí autoritou. Jenže tady se to nestalo. Hlavní hrdinka Elsa vyrůstá ve společnosti, kde jsou lidé se zpěvozaří — schopností hlubokého mentálního propojení — systematicky pronásledováni. Ne proto, že by byli nebezpeční, ale proto, že nejsou plně kontrolovatelní. Režim je označuje za hrozbu, loví je, zbavuje identity pomocí lobotomie a redukuje na poslušné nástroje státní moci. Paralelně země vede vyčerpávající válku proti státu Ayland, která slouží jako univerzální alibi: válka omlouvá krutost, umlčuje pochybnosti a legitimizuje násilí páchané „v zájmu bezpečí“. Jedním z nejsilnějších prvků knihy je Elsino postupné sbližování s ostatními Světlonoši. Nejde o idealizované společenství vyvolených, ale o křehkou síť lidí, kteří si nesou vlastní strachy, vinu i vnitřní rozpory. Jejich propojení není romantizované — je hluboce intimní, místy nepohodlné a v některých chvílích i nebezpečné. Autorka se nebojí ukázat, že blízkost sama o sobě není zárukou bezpečí ani porozumění. Velmi dobře funguje také politická a intrikánská rovina příběhu. Svět Zpěvozaře není černobílý, loajalita je proměnlivá a moc se často přesouvá tiše, mimo zorné pole hlavních aktérů. Výraznou vedlejší postavou je Labuť — postava, která zatím působí spíše jako jemný řez skalpelem, ale vše naznačuje, že v dalších dílech může zasadit mnohem hlubší a bolestivější ránu. Zpěvozař je především knihou o tom, jak snadno společnost obětuje lidskost výměnou za iluzi pořádku. O světě, kde je jinakost patologizována, empatie považována za slabost a ticho za ctnost. A také o tom, že nejnebezpečnější režimy nejsou ty, které křičí, ale ty, které mluví klidně, racionálně a vždy „v zájmu všech“. Jako první díl série funguje Zpěvozař výborně. Nejde jen o úvod do světa a postav, ale o pečlivě budované morální napětí, které s čtenářem zůstává i dlouho po dočtení.

Naprostá pecka. První zvrat hned zpočátku a pak mě kniha držela v napětí, jestli hrdinky a hrdinové vůbec budou mít štěstí a co s nimi vlastně bude. Svět vykreslený do detailu, trochu postapo, mix totality k tomu a kopec lidské nenávisti (a taky lásky, naděje a soucitu). Doporučuju.