Žoldnéři Fantasie Na stopě zločinu

Nastoupil jsem do rozjetého vlaku a ke svému překvapení zjistil, že zdejší provozovatel dokáže za utržené peníze nabídnout kvalitní přepravu. Hned zkraje přiznám, že literární soutěže jsou mojí čtenářskou Nemesis a doživotně mě zbavily iluzí o skrytých talentech. A možná právě proto byli devátí Žoldnéři fantasie takovým překvapením - minimálně první půlka knihy totiž nabízí skutečně dobré povídky. Stylisticky čisté, obsahově nápadité, dějově promyšlené. Někomu to může být málo, ale dokud neporotcoval, neví, co je literární peklo. Výrazně slabší je bohužel druhá půlka sborníku. Po úvodní silné pětici přichází šestero průměrných textů, které trpí právě těmi nešvary, jež mi u amatérských prací vadí. Celkový dojem ovšem vylepšila závěrečná povídka Míly Lince, společně s jeho zábavným a přitom informačně zajímavým doslovem. Za mě tedy spokojenost. A tohle jsou jména autorů, od kterých bych v budoucnu rád držel v rukou román: Tomáš Laube, Meriwether Buchanan a Jan Hamouz - skvělá práce, lidi!

Jako i předchozí Žoldnéři fantasie, tak i zde jsem se setkal s povídkami, které jsou skvělé, ale i povídky, které mě úplně nebavily. Jen v případě této sbírky bych řekl, že autoři více než obvykle ctili název sbírky: Na stopě zločinu. Je tu opravdu hodně detektivních příběhů a hrdinských fantasy. Řekl bych snad, že i víc, než obvykle. Nejlepší povídku z celé série pak vnímám Lékařské tajemství od Tomáše Laubeho. Mám rád, když povídka má dobrý nápad, dobře zpracované prostředí a šokující závěr. To jsem zde ve všech ohledech dostal. Fantasy středověká detektivka, která Vás nenechá vydechnout, dokud ji nedočtete. Druhá nejlepší povídka je pak pro mě Sesterská láska od Míly Lince, který ji pro tento sborník napsal jako hostující povídku. Výborný středověký kousek, který se odehrává v prostředí jeho Středověkého hvozdu, který jsem si za ta léta také docela dost oblíbil. Třetí kousek To má po dědovi! od Karla Doležala mě pak nejvíce pobavil, jehož psací styl a prostředí příběhu věrně kopíruje jeho posledně vydané knihy. Střelené, ulítlé, městské fantasy z přítomného světa. Bramboru pak získal Jan Hamouz s příběhem Crdlikáček. Ten je vlastně hodně povedený steampunk, který mě nalákal i na jeho samostatné knihy, ke kterým se snad také jednou dostanu. Jako každí Žoldnéři, tak i zde je pak sbírka zakončena statí, zde tentokrát od Míly Lince, který vypráví o zločincích napříč stoletími. Zajímavé čtení a příjemná tečka ve sbírce, která ji tímto opět krásně ozvláštňuje.