Žoldnéři Fantasie Na stopě zločinu

Nastoupil jsem do rozjetého vlaku a ke svému překvapení zjistil, že zdejší provozovatel dokáže za utržené peníze nabídnout kvalitní přepravu. Hned zkraje přiznám, že literární soutěže jsou mojí čtenářskou Nemesis a doživotně mě zbavily iluzí o skrytých talentech. A možná právě proto byli devátí Žoldnéři fantasie takovým překvapením - minimálně první půlka knihy totiž nabízí skutečně dobré povídky. Stylisticky čisté, obsahově nápadité, dějově promyšlené. Někomu to může být málo, ale dokud neporotcoval, neví, co je literární peklo. Výrazně slabší je bohužel druhá půlka sborníku. Po úvodní silné pětici přichází šestero průměrných textů, které trpí právě těmi nešvary, jež mi u amatérských prací vadí. Celkový dojem ovšem vylepšila závěrečná povídka Míly Lince, společně s jeho zábavným a přitom informačně zajímavým doslovem. Za mě tedy spokojenost. A tohle jsou jména autorů, od kterých bych v budoucnu rád držel v rukou román: Tomáš Laube, Meriwether Buchanan a Jan Hamouz - skvělá práce, lidi!

Už devátý ročník Žoldnéřů. Tento rok (2018) se takového doslovu, který nacházíme v těchto sbírkách, ujal Míla Linc. Zajímavá stať o historii soudů a jiných. (Vždy mě překvapí, kolik toho mají společného výherní povídky, tedy většina z nich, že se k nim dá napsat i nějaká ta úvaha na společné téma.) Žoldnéře fantasie mám rád, jsou skvělou příležitostí pro nováčky pisálky (ale i ty zkušenější) poměřit své síly a při troše štěstí se dostat na jisté "výsluní". Různé povídky převážně fantasy žánru, tak, jako každý rok... Co bych více psal? Stojí za přečtení. ....