Román Zmenšující se muž a následná kolekce příběhů s fantaskními i nefantaskními motivy dokazuje, že Richard Matheson byl mistrem pera oprávněně. Z jednoduchých motivů dokáže vytřískat maximum a udržet vás naprosté nejistotě, dokud v závěru nepadnou poslední slova. V některých momentech pak umí být neuvěřitelně znepokojující tím, jak snadno vystihne lidskou povahu, jindy cítíte jeho vlastní potřebu varovat před možnými důsledky civilizačního konání. Paradoxně nejhůře z celé knihy vychází titulní román a to díky nesympatickému hrdinovi, který s osudem bojuje maličko hystericky. Tím nechci shazovat kvalitu textu, ale v porovnání s ostatními je jasné, v čem autor vynikal především. Zbylé povídky totiž málokdy přesáhnou desetistránkový rozsah a dodržují krásný obyčej končit zajímavou pointou. Poznáte v tom přitom spoustu námětů, které jste četli nebo viděli zpracované modernějšími tvůrci, ovšem zdaleka ne tak úderně a kreativně. Až člověka zamrzí, že obsah sbírky není alespoň dvojnásobný.

Škoda, že tak velkou část knihy zabrala titulní novela. Bývalo by stačilo, kdyby měla tak třetinový rozsah. Pak by se mi líbila víc. Nápad byl dobrý, ale strašně zdlouhavé popisy byly spíš zbytečné. Ostatní povídky byly údernější. Ne všechny se mi líbí, ale v tom kratším rozsahu se dají přežít i slabší kousky, aby si člověk mohl vychutnat ty třešničky. Za mě jsou nejlepší Duel a Tlačítko. Přičemž Duel nedoporučuju číst kardiakům nebo hypertonikům... je to adrenalin, vemte si předtím prášek na tlak. Tlačítko mi trochu připomnělo výborný humorný thriller Ruperta Holmese, který zatím bohužel nestihl vyjít česky - Murder your employer. Také doporučuji.