Zmenšující se muž

Škoda, že tak velkou část knihy zabrala titulní novela. Bývalo by stačilo, kdyby měla tak třetinový rozsah. Pak by se mi líbila víc. Nápad byl dobrý, ale strašně zdlouhavé popisy byly spíš zbytečné. Ostatní povídky byly údernější. Ne všechny se mi líbí, ale v tom kratším rozsahu se dají přežít i slabší kousky, aby si člověk mohl vychutnat ty třešničky. Za mě jsou nejlepší Duel a Tlačítko. Přičemž Duel nedoporučuju číst kardiakům nebo hypertonikům... je to adrenalin, vemte si předtím prášek na tlak. Tlačítko mi trochu připomnělo výborný humorný thriller Ruperta Holmese, který zatím bohužel nestihl vyjít česky - Murder your employer. Také doporučuji.

„Tohle je dno, pomyslel si. Úplné dno. Není nic horšího než stát se předmětem lítosti. Muž dokáže snášet nenávist, nadávky, hněv i kárání; ale lítost nikdy. Když ho ostatním začne být líto, je ztracený. Lítost je pro bezmocné.“ Oceňuji jakýkoliv počin zpřístupňující starodávné sci-fi dnešním čtenářům. Vydavatel Argo a jeho edice Fantastika v tomto odvádí naprosto skvělou práci a zaslouží si velké poděkování. „Zmenšující se muž“ je právě jeden z těchto starších kousků, s rokem vydání originálu 1956. Příběh netřeba příliš rozvádět, úplně normální chlápek, Scott Carey, se začne zmenšovat. Neúprosně, neodvratně, nezadržitelně. Z počátku bojuje, hledá způsoby, jak zmenšování zvrátit, hledá původ jevu, podstupuje drahá a nákladná vyšetření, svěřuje se do rukou specialistů, bojuje s nedostatkem peněz, vše v naději na vyléčení. Když toto nikam nevede, přichází skutečná hrůza a beznaděj. Sci-fi prvek je okrajový, román je to v první řadě psychologický. Ukazuje muže, který ztrácí své mužství, přeneseně i doslova, bez možnosti toto jakkoliv zvrátit. Jde na samotnou podstatu toho, co znamená být mužem – tedy, možno zvolit i výklad, co to znamenalo tehdy, v době publikování. Nejde ani zdaleka jen o vytrácející se fyzickou přítomnost a sílu, jde též ztrátu sebevědomí a postupný rozklad pocitu vlastní užitečnosti, ztrátu vědomí odpovědnosti, povinnosti vůči sobě samému, ale i vůči svému okolí. Příběh přepíná mezi dvěma časovými rovinami. „Současnost“ reprezentuje aktuální boj o přežití v mikrosvětě, zahrnuje hororové a úzkostné scény, např. smrtící boj s obřím pavoukem, nebo prosté hledání vody, jídla, tepla a místa k odpočinku, běžné denní přežívání. Tato linie je prodchnuta extrémním strachem, ale zároveň nezmenšitelnou a neporazitelnou silou vůle, touhou přežít, tváří v tvář absolutní hrůze a beznaději. Druhá rovina je vzpomínková, Scott se v ní postupně vrací k jednotlivým fázím „zmenšování se“. Tyto kapitoly jsou naopak ve znamení vytrácející se naděje, mizející mužnosti a síly, vzrůstajícího zoufalství, nekončící deprese a úzkosti, uštěpačné sebelítosti, resentimentu ve vztahu ke své ženě a v neposlední řadě též ve znamení absolutní osamělosti. V nedobrovolném zmenšování jsem chtě nechtě viděl jakousi paralelu vytrácející se dospělosti, vítězství ohroženého ega, a právě tomu odpovídají fáze až dětinského trucování a bezmocného vzteku. Scott si na jedné straně zažije svůj poslední laskavý vášnivý moment – při setkání s liliputkou, na druhé straně pak temnější, až „nabokovský“ okamžik s dívkou na hlídání. Vše je součástí proměny osobnosti. Veškerý případný úspěch je dílčí, omezený a dočasný, všechna radost se záhy obrátí v zoufalství, nakonec zůstává jen marnost a neurotická mysl plná obav, strachů a hrůzy z blížícího se neodvratného konce. Text je z velké části depresivní, silně introspektivní a plný emocí a čte se se staženým žaludkem. Čtení je to obtížné, tím psychologickým přesahem a emocionální zátěží, přesto je to čtivé, zajímavé, zčásti smutné, zčásti beznadějné, ale též povznášející a se silným poselstvím odvahy žít život. Co chtít víc, než odvahu tváří v tvář beznaději, bez nároku na pochvalu nebo uznání. Právě naopak, nutno odmítnout naději i beznaděj, odmítnout touhu a nalézt cestu k nekonečnému klidu. Je v tom kus stoické filozofie. Kniha je zvláštní, přesto, nebo právě proto je součástí řady SF Masterworks. Doporučuji. V knize se nachází též několik vybraných povídek, kde jsem u jednotlivých kousků zanechal pár dalších postřehů.