Zlodějka

Moji oblíbení čtou Sarah Waters, musím taky. Nebudu se ale opičit úplně, řekla jsem si, začnu Zlodějkou a ne Malým vetřelcem. Těšila jsem se na prověření své čtenářské trpělivosti: na autorčin sklon zaměřit se na detaily a dlouze popisovat jsem se cítila být připravena, dočkala jsem se a bavilo mě to. Ocenila jsem i dickensovskou inspiraci (několikrát autorkou přiznanou) v sociálním pohledu na londýnskou spodinu, i to, jak dobře je zachycená např. potíž hlavní hrdinky s potlačením zlodějských instinktů. Výborný je také pohled na dekadentní způsob života vyšší vrstvy a na léčbu údajných či pravých duševně nemocných. Autorčin styl – volba slov, stavba vět, to vše je promyšlené a vybroušené. Můj jediný problém vychází čistě ze mě a já si za něj strhávám jednu hvězdičku: já totiž nejsem čtenářka historických románů a nemám příliš ráda milostné zápletky a intriky. Možná si říkáte, proč to ta nána teda čte, když tohle je tam to hlavní? No, právě že to není jenom o tom (viz vše, co jsem ocenila) – a navíc, co vy víte (nevím to ani já), třeba na svá ještě starší kolena, než mám teď, ty historické romány začnu číst i kvůli jejich hlavnímu účelu.

Moc mi to bavilo a moc se mi ty zábavné chvilky se Zlodějkou líbily. :) Obvykle překombinované příběhy nemám v lásce, tady mě to množství zvratů bavilo. Podfuky jsem předem neprokoukla, nepředvídatelný román. Kniha se jmenuje Zlodějka, jenže těch živořících chudáků, spodiny společnosti, kteří jsou ke špatnému životu nebo pochybnějšímu jednání donucení spíš okolnostmi a snahou přežít než neomluvitelnou morální zkažeností, tady bylo víc. Dobrá psychologie, postupně odkrývané charaktery a zajímavej vývoj postav dělá z románu perfektní dílo. Chybky by se našly, jako ve všem, pokud se čtenář dostatečně snaží najít nějaká negativa. U mě jednoznačně převládá velká spokojenost. Navíc Londýn 19.st.... Není co řešit, dávám plný počet hvězd.