Noční hlídka

Sarah Watersová tentokrát rozbila okovy dějové linky, což samozřejmě není bůhvíjaký prohřešek, ovšem má to za následek jisté zpomalení v tempu vyprávění. Protože když nemáte možnost sledovat vývoj zápletky, musí to autor vynahradit něčím jiným. V tomto případě pestrou skupinou žen a dívek, jež v době válečné prožívají své vlastní osobní bitvy. Bohužel se nedočkáte převratných sociálních dramat. Vztahy, které spisovatelka rozehrává, jsou víceméně o tom, že A miluje B, B miluje C, C miluje D a další variace. Zajímavá je však forma, jakou Watersová zvolila. Místo tradiční časové posloupnosti se událostí odvíjejí jakoby pozpátku. Ve třech kapitolách sledujeme osudy stejných hrdinek a postupně se vracíte časem k tomu, co bylo. Právě ty následky a pomalé dobírání se k příčinám je to málo, co v románu funguje, stejně jako barvitý jazyk a lidské postavy. Bohužel, na můj vkus je to jinak pořád až příliš ženský román. Sice čtivý a krásně napsaný, ale orientovaný na jinou cílovku, než jsem já.

Chvilku jsem váhala, čtení mělo jiné zabarvení, ačkoliv autorka i zde ukázala že umí. Nudná kniha není i když má nastavená zajímavě zrcadla. Jak kniha ubíhala zpět nabývala na síle a jistém druhu sympatičnosti, ačkoliv slovo sympatie se možná nehodí.4/5