Zloděj psů

Tak tuhle knížku jsem si koupila, protože je na obálce čechohorák. A od teď budu zlá i když nechci. Už nějaký čas vím, že víc mě baví Urbanovy náměty, než jejich zpracování. "Ich forma" textu vyznívá samolibě, nadutě, sebestředně. Chvilkama kroutíte hlavou a říkáte si:"Ten chlap si hraje na všespasitele." a vzápětí se dožaduje téměř politování, jak mu okolí nerozumí a ubližuje. Naivita některých kapitol by mohla být nabídnuta i dětskému čtenáři, ale jejich drsná forma vyprávění to znemožňuje. Končím, jak jsem začala, obsah knihy vzít a dát přepsat někomu zručnějšímu. Ilustrace Marko Čermáka jsou skvělé, vlastně ihned ve mě vyvolaly nostalgii. Hvězdy dávám panu Čermákovi, Buckovi na titulu a námětu.

Urban má obrovský vypravěčský talent. A také rozsah témat, o nichž píše. Jeho vyprávění je tak napínavé, naturalistické, živé, fascinující a plastické, že jsem knížku o 280 stranách přečetla za pár hodin. Párkrát jsem brečela, párkrát zuřila, co jsou lidi za odporný hovada. Je to knížka nejen o nesmírné lásce a obětavosti ke psům, ale je také oslavou svobody jakéhokoli živého tvora, oslavou přírody, splynutí s ní, je o zbytečnosti a pomíjivosti peněz, které nikdy nepřinášejí nic dobrého, je z ní cítit obrovská pokora ke všemu živému. Všechny myšlenky autora mi mluví z duše, a tak jsem mu se samozřejmostí odpustila i to, že se někdy opakují věty, někdy i stejné krátké pasáže, a že má trochu podivný slovosled (sloveso dost často až na konci věty). „Toužíš-li po svobodě, dej ji všem kolem. Daruj ji, neboť svoboda je dar. Žít na řetězu, nejstrašnější věc, jež se vám může v životě přihodit. Ani léta v kriminále nevydají za dva dny otroctví v okovech. Proč? Protože železo chladí a přitom pálí jako rozžhavený cejch. Cejch hanby a pohrdání s tím, co chcete vy“.