Zloděj osudů

EPICKÁ FANTASY :-) Je to první díl a očekává se jich ještě hodně, takže je to vlastně seznámení s postavami, prostředím, bohy. Tentokrát ani neoznačím nikoho za hlavního hrdinu, těch je a zřejmě bude hodně :-) Mám už několik oblíbených postav, ale uvidím jak se bude příběh vyvíjet :-) Je tu několik linií a předpokládám, že se časem propojí. Na jedné straně jsou osudy lidí a na druhé bohové, kterým byly ukradeny kostky osudu - pokud s nimi je hozeno, určují osud lidí na 50 let. Tentokrát jimi hodil onen zloděj a jedna kostka stále nedopadla... Lidé se ovšem také nenudí, na bohy už moc nevěří, magie vymizela před 400 lety, ale najednou je zpět... Skvělý začátek nové fantasy :-) Doporučuji těm, kdo mají rádi rozsáhlejší knihy :-)

„Pro všechny milovníky a milovnice rozsáhlých příběhů, do kterých autor vepsal celou svou duši“ Kniha ze série Věčné Mlhy má tu smůlu, že je první. Aby nás pan spisovatel dostal do děje a do svého prostředí, které v tomto fantasy vytvořil, je potřeba se trochu obrnit, protože tohle je jedno velké seznamování s postavama. Hlavní téma je záhy dáno, ale je potřeba poznat všechny zaujaté i „zatím“ nezaujaté. Proto zde najdeme spousty popisů postav, jejich postoje, oblečení, názory i vlastní cíle. Má to však svůj účel pro další děj v příbězích. Později už osoby znáte a není velký problém si v každé kapitole skoro hned uvědomit, o kom je řeč. Citát: Nevyplácí se mě přerušovat ve věštbě. To, co jsi vyřkla už nemůžu změnit, ale zmírnit ano. Kdo by s tím náhodou měl problém, je na konci knihy obsáhlejší seznam (Průvodce po světě Věčných Mlh) jak osob, obyvatel, měst a dokonce i spisovatelem vytvořený časový vzor dnů, i například hodin, v příběhu použitých. Což se dá pochopit, neboť by bylo nepřijatelné používat naše hodiny nebo dny. Honza Urban si dal tu práci a vytvořil skoro dokonalý kalendář se zajímavými názvy. Chvilku trvá, než si to vše uvědomíte, ale dá se to a později už to nebyl žádný nebo skoro žádný problém. A pokud jo, stačí se podívat do „informací“ na konci knihy. Malá ochutnávka: Já, Etheralda, ti z moci své prorokuji, že za tebe budou hovořit činy, nikoli slova. Vykonáš věci, kterými se vyrovnáš dávným králům, ale slávy, o niž budeš stát, a bohatství, se nikdy nedočkáš..... Postav je tedy dost, a vybrat si tu, která se vám zdá nejsympatičtější je oříšek. Ale našel jsem jednu, respektive dvě postavy, ke kterým jsem získal jistý respekt a oblíbil si je. Jedním je bůh šalby a mamu Armansfel. Hned jeho první vstup do děje se vám vryje do paměti. Opírá se o sloup – jasný postoj člověka nad věcí - boha, který ví své a neřekl vše. Navíc má létajícího hada. Prostě paráda. Druhou postavou je Syhaia. To je ta dívka na přebalu knihy. Je to vlastně lovec. Sice nemá zatím moc prostoru, ale její úkol je jasný a bude nás doprovázet ještě dalšími knihami. Citát: Bůh šalby a mamu je jen jeden, tedy já. Zajímavostí je i fakt, že na konci knihy najdete hudební soundtrack k tomuto příběhu. Pravda je, že jsem ho nepoužil a při čtení tohoto příběhu jsem si poslouchal to své. Kdo by to však chtěl využít, není problém si přidané interprety sehnat, doladit s přehrávačem, a pustit. Četlo se mi to lehce a celkem rychle, ale jak jsem již řekl, je to první kniha z obsáhlé epické fantasy. Teď musím čekat na další knihu. Karty jsou rozdány – respektive - kostky jsou vrženy, a já se těším na pokračování. A teď si nejsem jistý, zda se pan spisovatel nenaštve, když mu přidělím deset žlutých Hetešáků :-) :-) :-) ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Aby se zas neurazil pan Heteša, protože je to sci-fista :D Citát: Přemýšlení nahlas nikdy nedělalo dobrotu.

Myslím, že už úvodní slova čtenáři řeknou, co drží v ruce: "Pro všechny milovníky a milovnice rozsáhlých příběhů, do kterých autor vepsal celou svou duši." A s tím by každý měl ke knize přistupovat. Ok, ok, beru, do hodně knih autor dá to nejlepší ze sebe. Ale když je potom čtu, tak to působí značně děsivě. Jako třeba "co to je za magora". A to je děsivý. Zde je víc důležitá ta první část, se kterou naprosto souhlasím. Tohle je rozsáhlý příběh. Který si vyžaduje vaší pozornost. Chce trochu vašeho času a pochopení. A nespíš vám nedá nic zadarmo. Přeci jen, nemá to jenom 250 stran, že? Protože pokud chcete příběh, kde už ve třetí kapitole víte, jak to skončí, fakt nejste čtenářský materiál pro tuhle knihu. V případě, že má mít série dvanáct knih (pokud čtenář dá), tak je blbost všechno vyblejt hned v prvním díle. To by nedávalo smysl. Z toho tudíž plyne, že pokud to má všechno dávat smysl a příběh mít takový rozsah, tak se tam nemůže stát milion věcí. Šla jsem do knihy s tím, že to vím. Že první díl je hlavně o rozestavení figurek a připravení jejich dalších kroků. V dalších dílech. U podobných knih se to ostatně taky vetšinou předpokládá. Pokud tohle nevíte, můžete být lehce zklamaní (naštvaní?). A pokud je to ve výsledku dobrá kniha, vážně je to takový problém? Mám rozečteno tolik serií, že počkat na další díl, pro mě fakt není problém ;) Takže obeznámení s realitou máme za sebou, tak jdeme na knihu. Tedy, možná... Autor používá klasický vzorec vyprávění. A ten je tak klasický, že ho buď nenávidíte (jako všude) nebo zbožňujete. Ano, občas je to otravný, hlavně když čtěte něco, co je špatně napsaný. Ale tady žádnej problém. Ve Zloději osudů je několik linek, které na první pohled působí jako něco, co spolu nesouvisí. Což je ok, protože tady není důvod nikam pospíchat. (A jak jde děj dál a čtenář se dozvídá další informace, poznává další postavy, tak si říká: Ale jo, ta anotace by stejně jinak napsat nešla. Vždyť je tam ještě tamto. A tamto. A tamto.) Ale v okamžik, kdy je každá linka skvěle napsaná, čtenář by se čtením neměl mít problém. Nebo prostě číst něco, co není tak obsáhlé. Menší technická vsuvka... Nejsem moc na jména. Postavy si pamatuju nejdřív podle činů a když jich je víc, tak mi to trvá trochu déle. Ale ani tak jsem se nedostala do situace, kdy by se mi kniha zdála nepřehledná. Což zmiňuje dost čtenářů. Nepřehlédnost toho o kom je vyprávěno. Je to tím, že jsou čtenáři poslední dobou líný? Nebo čtou knihy tak rychle, že u toho nestíhají přemýšlet? Nebo je to tím, že jsou rozmlsaný pohledy vyprávění? A jak najendou není kapitola pojmenovaná po vypravěči té časti, tak jsou zmatený? Ono je nějaké pravidlo, že kapitola je ohraničení vyprávění o nějaké postavě? (V tom případě doporučuji na potrénování knihu Ptáčník.) Nevím, ale já vážně nepotřebuji vyprávění po kapitole, která se vždy jmenuje podle toho, kdo vypráví, abych věděla, kde a s kým jsem. A už vůbec mi nevadí, že nová kapitola nebo odsek nezačíná jménem postavy a teprve potom bla bla. I když...tady byly kapitoly solidně dlouhý, co?  :) Všechno tohle je asi vážně způsobeno očekáváním, které máte od knihy. Roztomilá obálka a vydavatel CooBoo. Všichni víme, co zde většinově vychází, knihy pro specifické čtenáře. Možná proto mi přijde, že jakmile tam vyjde něco jiného, jsou z toho všichni...nervózní. A neví, co si myslet. A tahle kniha dost vybočuje ve všech ohledech. Ale když si vzpomenu na svojí poslední knihu s podobnou barvou obálky...byla to poměrně dobrá řezničina ;) Furt nic o ději. Napravím...snad... Fakt jsem se bavila. Vlastně zatím každá postava je vlastně fajn a když si zabere chvíli prostoru pro sebe, tak je na prvním místě. To, že je někdo na první pohled špatnej nebo dobrej, neurčuje míru prostoru jeho vyprávění. Ani se jim nenadržuje podle potřeby do budoucna. Ale řekla bych, že je jenom naznačeno. O dost postavách víme pouze základní informace, což je plus dál do děje. A nemůžu napsat, že bych se s někým nudila nebo mě prudil. Ale je fakt těžký něco napsat, když ještě není pořádně co, a tím, co bych napsat mohla, zase něco vykecám :D Takže příště  :) Ale aby to nevypadalo, že jenom chválím, tak si vymyslím nějaký pseudo problém, který nejde za autorem: V knize mi (v rámci počtu stran) chyběla látková záložka. Záložek mám hodně, ale ráda je ztrácím :D A v ebooku chybí mapa, protože je už na vnitřní straně desek, a ne až dál v knize. Ale jak zakončit něco, co nemá  žádnou formu, takže to nemůže mít konec, protože nemá začátek? No, asi prostě: vážně skvělý počtení :)

EPICKÁ FANTASY :-) Je to první díl a očekává se jich ještě hodně, takže je to vlastně seznámení s postavami, prostředím, bohy. Tentokrát ani neoznačím nikoho za hlavního hrdinu, těch je a zřejmě bude hodně :-) Mám už několik oblíbených postav, ale uvidím jak se bude příběh vyvíjet :-) Je tu několik linií a předpokládám, že se časem propojí. Na jedné straně jsou osudy lidí a na druhé bohové, kterým byly ukradeny kostky osudu - pokud s nimi je hozeno, určují osud lidí na 50 let. Tentokrát jimi hodil onen zloděj a jedna kostka stále nedopadla... Lidé se ovšem také nenudí, na bohy už moc nevěří, magie vymizela před 400 lety, ale najednou je zpět... Skvělý začátek nové fantasy :-) Doporučuji těm, kdo mají rádi rozsáhlejší knihy :-)

„Pro všechny milovníky a milovnice rozsáhlých příběhů, do kterých autor vepsal celou svou duši“ Kniha ze série Věčné Mlhy má tu smůlu, že je první. Aby nás pan spisovatel dostal do děje a do svého prostředí, které v tomto fantasy vytvořil, je potřeba se trochu obrnit, protože tohle je jedno velké seznamování s postavama. Hlavní téma je záhy dáno, ale je potřeba poznat všechny zaujaté i „zatím“ nezaujaté. Proto zde najdeme spousty popisů postav, jejich postoje, oblečení, názory i vlastní cíle. Má to však svůj účel pro další děj v příbězích. Později už osoby znáte a není velký problém si v každé kapitole skoro hned uvědomit, o kom je řeč. Citát: Nevyplácí se mě přerušovat ve věštbě. To, co jsi vyřkla už nemůžu změnit, ale zmírnit ano. Kdo by s tím náhodou měl problém, je na konci knihy obsáhlejší seznam (Průvodce po světě Věčných Mlh) jak osob, obyvatel, měst a dokonce i spisovatelem vytvořený časový vzor dnů, i například hodin, v příběhu použitých. Což se dá pochopit, neboť by bylo nepřijatelné používat naše hodiny nebo dny. Honza Urban si dal tu práci a vytvořil skoro dokonalý kalendář se zajímavými názvy. Chvilku trvá, než si to vše uvědomíte, ale dá se to a později už to nebyl žádný nebo skoro žádný problém. A pokud jo, stačí se podívat do „informací“ na konci knihy. Malá ochutnávka: Já, Etheralda, ti z moci své prorokuji, že za tebe budou hovořit činy, nikoli slova. Vykonáš věci, kterými se vyrovnáš dávným králům, ale slávy, o niž budeš stát, a bohatství, se nikdy nedočkáš..... Postav je tedy dost, a vybrat si tu, která se vám zdá nejsympatičtější je oříšek. Ale našel jsem jednu, respektive dvě postavy, ke kterým jsem získal jistý respekt a oblíbil si je. Jedním je bůh šalby a mamu Armansfel. Hned jeho první vstup do děje se vám vryje do paměti. Opírá se o sloup – jasný postoj člověka nad věcí - boha, který ví své a neřekl vše. Navíc má létajícího hada. Prostě paráda. Druhou postavou je Syhaia. To je ta dívka na přebalu knihy. Je to vlastně lovec. Sice nemá zatím moc prostoru, ale její úkol je jasný a bude nás doprovázet ještě dalšími knihami. Citát: Bůh šalby a mamu je jen jeden, tedy já. Zajímavostí je i fakt, že na konci knihy najdete hudební soundtrack k tomuto příběhu. Pravda je, že jsem ho nepoužil a při čtení tohoto příběhu jsem si poslouchal to své. Kdo by to však chtěl využít, není problém si přidané interprety sehnat, doladit s přehrávačem, a pustit. Četlo se mi to lehce a celkem rychle, ale jak jsem již řekl, je to první kniha z obsáhlé epické fantasy. Teď musím čekat na další knihu. Karty jsou rozdány – respektive - kostky jsou vrženy, a já se těším na pokračování. A teď si nejsem jistý, zda se pan spisovatel nenaštve, když mu přidělím deset žlutých Hetešáků :-) :-) :-) ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Aby se zas neurazil pan Heteša, protože je to sci-fista :D Citát: Přemýšlení nahlas nikdy nedělalo dobrotu.