MAGIE SE VRÁTILA! DVANÁCT DĚDICŮ A DVANÁCT KOUZELNÝCH NÁRAMKŮ Skupina odvážných chlapců je středobodem tohoto dílu. Jejich cesta započala. Je potřeba získat všechny náramky a zastavit zlo, které se probudilo. Všichni musí přežít, ale v cestě jim stojí nelidské příšery a magické nástrahy. V knize je hodně postav, ale všechno je krásně propojené a srozumitelné. Bohové mají také své zájmy, temný vrah sleduje naší skupinu a strážkyně mlh stále hledá ukradenou kostku. Zvraty, napětí, překvapení, ztráty a zrada, ale také přátelství, soudržnost, obětování se, loajalita, statečnost - to všechno tu je. Šetset stran mi bylo málo :-) Pan Urban je úžasný ČESKÝ spisovatel, jeho knihy jsou propracované a návykové :-) Jsem ráda, že tohle skvostné dílo bude zdobit mojí knihovnu :-) POTŘEBUJI DALŠÍ DÍL !!! RYCHLE :-)

„Taky máte od rána takovou chuť na pivo?“ „Škoda, že není žádný kámen, co by mi přičaroval pivo.“ Družina zatracených je sice druhá kniha v sérii Věčné Mlhy, ale podle pana spisovatele je to vlastně jen druhá část knihy první. Jenže pro svůj obsah bylo nutné první díl rozdělit na dvě knihy. Přeci jenom, kniha o tisíci stranách už je pořádná bible a možná by i některé čtenáře odrazovala už jen svou tloušťkou. Abych řekl pravdu, možná tímto krokem trpí kniha první. Protože až teprve tady se to celé rozjede. Zatím co „Zloději osudů“ maj nejvíc za úkol nás seznámit se všemi postavami a úkoly, je „Družina zatracených“ už slušně rozjetá. Malá ochutnávka: Bohové . . . a proti tomu všemu stojí jen jedenáct vycvičených bojovníků s jedním bylinkářem a skupinou téměř odrostlých děcek, co nebyla od města dál než pár kroků za hradbami a maj zkušenost jen teoretickou. S dřevěnými atrapami mečů. Kurva! Je to napsané klasickým stylem pana Urbana. Kdo četl sérii Pragocalypsa, ví, že spisovatel dokáže pracovat s velkým množstvím postav. U některých netušíte, zda je hlavní postavou příběhu, nebo brzy příběh opustí . . . Je pak vždycky docela těžké najít si oblíbenou postavu. Nejlepší je tedy sympatizovat se všemi a teprve až někdy později udělat „třídění“. Například skupina, které já osobně říkám „Ti, co nesou deník“, dokazuje přesně to, o čem píši. Už maj nalezeno několik náramků (nebudu spoilerovat o množství nalezených z celkových dvanácti náramků) a už se mění charakter některých postav. Je potřeba k nim přistupovat s opatrností. A já jen doufám, že ta má oblíbená Jodele nezačne moc blbnout. Citát: Nedělají to proto, že chtějí být mocní, cítí povinnost ke své zemi, chtějí ji ochránit. Co se týče dalších postav v příběhu, osobně jsem zvědav, co „vzroste“ z Kaldura, který se začíná jevit jako záporná postava a podle mého příběhem ještě pěkně zamíchá. Další tajemnou skupinou je „Bratrstvo dvanácticípé hvězdy“. Tady si člověk, tedy čtenář, taky nemůže být moc jistý, co provedou. A protože je jich dvanáct, jak nám oznamuje jejich název, je jasné, že i tady budou později rozpory mezi kladem a záporem. Osud Paulíny je také nejistý. Tak bych mohl pokračovat, ale to by bylo na delší dobu. Prostě si to přečtěte a pak můžete vyprávět. Jediná věc, co mě tak při čtení rušila jsou sprostá slova. U některých postav mi to i vadilo. Ale jde jen o zvyk. Jinak je to perfektně rozjetá sága a těším se na pokračování. Citát: K čemu bude člověku z Bratrstva všech dvanáct náramků?