Zlatá značí osud

Dočteno s velkým sebezapřením. S touhle knížkou jsem sváděla boj celý měsíc a upadla díky ní do hrozné čtecí krize. Koncept příběhu zní přitom skvěle. Originálně. A fakt, že knížka vyšla české autorce, ještě umocnil mou zvědavost. Už od prvních stran jsem ale věděla, že tohle nebude nic pro mě. Kniha vyšla původně na Wattpadu. A většinový problém Wattpad knih je takový, že se autoři často zaměřují na jednotlivé kapitoly, ale už jako by nevnímali příběh jako celek. Zlatá značí osud není výjimkou. V textu díky tomu narazíte na spoustu nelogičností, stále opakujících se frází („instinktivně ucouvla“) a zápletek, které možná hrají roli v daných dvou kapitolách, v dlouhodobém měřítku ale buďto nedávají smysl, nebo zůstávají nedořešené. Postavy nemají žádnou hloubku a vztahy jsou na tom obdobně. Autorka nedala moc prostoru pro jejich postupný (přirozený) vývoj pomocí dialogů a společných interakcí, proto působí kostrbatě a nevěrohodně (nepomohlo ani to, že se kniha odehrává během pěti dnů). A vážně si hlavní hrdinka v úvodní scéně vyložila vloupání do bytu jako pokus o flirt? Prostě bizár.

DNF 53 s. Stačilo mi 50 stran, abych zjistila, že bude lepší, když přestanu dokud to jde. Z tohohle bych měla akorát tak čtecí krizi. Pokud bych měla zmínit jednu pozitivní věc, tak to bude obálka. Ta mě totiž zaujala, a díky ní jsem po knize sáhla. Jinak bych to asi ani nechtěla číst. Co se na těch pár stranách stalo? K hlavní postavě přišel kočkodlak?, a řekl ji, že musí jít s ním, protože po ní někdo jde. Neřekne ji proč, neřekne ji kam, neřekne ji kdo je. Prostě ji neřekne absolutně vůbec nic. A ona jde! Ona prostě jde. Jde s ním do hlubokého lesa, skočí do nějaký jámy a prostě dobrý! Přitom měla minimálně jednu příležitost zdrhnout! Jakože reálně nějaký pud sebezáchovy? Nic? A když už je v tom doupěti mezi dalšími těmi tvory, o kterých nevíme vůbec nic, stejně jako o světě, tak mu tam napálí facku! Uprostřed jejich doupěte, když vůbec netuší s kým má tu čest...No comment. Spíš by se to mělo jmenovat něco jako: Jak se jako hlavní postava nechat zabít. Ono to ale nakonec je ještě vtipnější! Ani oni totiž nevědí, co tam dělá! :D :D Nikdo neví vůbec nic, což mě přináší na myšlenku, zda to ví autorka knihy? No snad jo. Já to ale zjišťovat nechci. Dialogy mezi hlavní postavou a tím kočkodlakem jsou strašný. Člověku se u toho protáčí oči od začátku do konce, protože to je jako když sledujete třináctiletý puberťáky, se kterými to tříská, až to bolí. A v tomhle vás autorka topí jako sedmnáctileté kotě! Že vám tenhle obrat přijde divný? No to nejste samy! Tohle se tu totiž objevuje taky. Nevím, jestli jsem ten smysl nepochopila nebo ho nikdy nenajdu. Bohužel mi tento počin opět dokázal to, že knihy z Wattpadu by tam také měly zůstat (možná tohle prohlášení pár lidí naštve, ale já s tím doteď mám vždy jen tu špatnou zkušenost).