Životy v troskách

Brilantní historická práce od výborného historika, která nám přiblíží jak příběh dopisu, který stál za obrovskou tragédií obce Lidice, ale mnohem víc se věnuje osudům továrníka Pály. V něm se po květnu 1945 zhmotnilo to, co bylo považované za zlo: fabrikant, manželka Němka, styky s Němci. Retribuční soudnictví tak skutečně nebylo nestranné... Knize nelze myslím nic vytknout a proto si neodpustím komentář k hodnocení. V době, kdy kniha vyšla, tak ten den nebo den poté, se tu objevilo první hodnocení 10 %. Je pravděpodobné, že to někdo udělal za účelem pošpinění knihy nebo autora.

Kniha je založena na domněnkách a soukromém názoru „historika“ Vojtěcha Kyncla. V knize Lidice Zrození symbolu Kyncl nekompromisně tvrdil, že četníkovi, který sepsal hlášení po válce, lze jednoznačně věřit, že Alžběta Doležalová udala Štěpánku Mikešovou, ačkoliv ani jediný relevantní důkaz o tomto údajném udání neexistuje. V tomto případě Kyncl horlivě hájil zcela nepodložené údajné udání a vznikla nechutná kauza, která utrápila paní Marii Šupíkovou z Lidic, dceru nepravdivě nařčené Alžběty Doležalové. V této knize o Jaroslavu Pálovi Kyncl tvrdí, že četníkovi, který vypovídal před soudem proti Pálovi, nelze věřit. Vše překrucuje tak, aby byl Pála očištěn, i když důkazů o jeho spolupráci s Němci je dost. Nejen, že předal četníkům soukromý dopis s tím, že je to dopis podezřelý, čímž dal Němcům záminku k vyhlazení Lidic, ale též udal architekta Smetanu, že nevyvěsil vlajku, odmítl zaplatit pokutu a vedl protiříšské řeči. Architekt Smetana zemřel v koncentračním táboře. Kyncl se snaží dokázat, že Pála byl chudák, nespravedlivě potrestaný, ale to se mu nepovedlo. Vrcholem je ediční poznámka na konci knihy, ze které je jasné, že se Kyncl dosud nedoučil pravopis českého jazyka a stále, stejně jako v předchozích knihách, dělá v textu mnoho hrubých pravopisných chyb.