Sleduji práci a názory autorů knih související s druhou světovou válkou a hodnotím jejich práci. U této knihy musím poznamenat, že obsahuje spoustu nepřesností a nedotažených tvrzení, která se autor ani nesnaží nějak doložit a tak nemám přehled co je literatura faktu a co je zkresleno. Celá kniha na mne působí jako sběr nějakých tvrzení bez souvislostí.

Srovnávat knihu Vojtěcha Kyncla s prací Eduarda Stehlíka je trochu nešťastné, jelikož obě se vyznačují odlišným pojetím. Zatímco -Lidice. Příběh české vsi- zachycují dějiny obce výhradně "ve fotografii", titul -Lidice. Zrození symbolu- je čistě odbornou historickou prací, která opravdu snad jako jediná svým rozsahem a zpracováním zohledňuje předválečné, válečné a poválečné osudy této vsi. Díky práci s prameny a jejich následné interpretaci se v autorovi nezapře historikova profese. Už jen pro tyto dva argumenty si kniha zaslouží lepší hodnocení než odpad. Nemluvě o tom, že dané téma čekalo dost dlouhou dobu na takovouto knihu. Dodatek: Jestliže pan Kyncl konstatoval, že v tuzemsku doposud nebyla napsána na toto téma odborná literatura, nebylo to jistě myšleno zle vůči panu Stehlíkovi, ale spíše míněno proto, že dosavadní literatura (ať již publikovaná v obodobí komunismu, respektive v polistopadové době) neodpovídala striktně vědeckému rázu, tzn. postrádala analýzu a kritické zhodnocení historické události. Jednoduše řečeno, je potřeba rozlišovat mezi populárně naučnou literaturou a literaturou odbornou. Naopak spatřuji v kombinaci obou titulů skvělou příležitost studia a seznámení se s lidickou tragédií, kde na jedné straně máme zdroj s obsáhle fundovaným textem a na straně druhé doplněný jedinečným souborem fotografií.