Mám rád Toma Waitse. Rád poslouchám jeho hudbu. A tak co bych si o něm i něco nepřečetl. A proč ne zrovna neautorizovaný životopis? Protože je dobrý! Posbírané historky z Waitsova života, pozadí vzniku jednotlivých alb a i většiny skladeb - a kupodivu se to celé čte snadno a na nudu nedošlo. Když si k tomu člověk pouští nejen Toma, ale i nahrávky muzikantů, kteří jej ovlivnili a které ovlinil on, uvědomí si šíři jeho (nejen) hudebního talentu a významu pro současnou "populární" hudbu.

Tom Waits si hlídá soukromí víc než většina jeho kolegů. A Barney Hoskins je nucen to ve své knize často připomínat, aby vysvětlil, proč je jeho neautorizovaný životopis ochuzený o svědectví mnoha písničkářových souputníků, přátel a spolupracovníků. Inu, zkrátka proto, že si to nechtěli u kamaráda rozházet, kdyby při rozhovoru plácli něco, co by narušilo Waitsův pečlivě budovaný a střežený mýtus. Případně Hoskinsovi něco mlhavě přislíbili, ale po poradě s Mistrem vzali zpátečku. To je také doloženo ukázkami ze vzájemné komunikace. Za těchto okolností to jistě pro autora nebyla snadná práce, ale vyrovnal se s ní se ctí a dokázal Waitsův život a dílo vylíčit seriózně i barvitě, s respektem ale bez podlézavosti. Tam, kde chybí přímá svědectví, přiměřeně spekuluje ale nevymýšlí si bulvární senzace. Řekl bych, že pokud Waits jeho biografii četl, možná něco nevrle zabručel, ale jen těžko ho mohla urazit.