Není to literatura, jako spíš odkaz, poselství, varování, kterým Attenborough stvrzuje svoje místo jako jedna ze zásadních postav své doby (to dělá ostatně celým svým životním odkazem). Snaží se o to, abychom pochopili naše problémy, zamysleli se a změnili to, co je třeba změnit, i když jsou lidi takhle skokově a sami o sobě příliš tupí, než aby k tomu došlo. Svět, jak funguje, kapitalismus, nekonečná mašina na odpad, ženoucí se za ziskem kupředu a kupředu a jen výš a výš ve finančních ziscích. Nejsem nějakej environmentální geek, ale je to o to působivější, že mi přišlo, že se v mnohém tématicky ani tolik nepachtil. Přišlo mi, že vždycky řekl tak akorát, aby si člověk udělal perfektní obrázek, v čem děláme fundamentálně chyby. Absolutní hodnocení, ale zároveň tohle nejde hodnotit.

Nutné sdělení jednoho obdivuhodného člověka, díky němuž si uvědomíte spoustu souvislostí a kvůli němuž se alespoň na nějaký čas stanete enviromentální osinou u svých blízkých a přátel. Koncepce je skvěle promyšlená; od nostalgické minulosti k fatální přítomnosti, až po nadějeplnou útěchu do budoucnosti. Vzhledem ke srozumitelnosti a stručnosti patří Život na naší planetě opravdu do úplně každé knihovny... abychom před ní nezavírali oči, zatímco budeme pokračovat v destrukční devastaci. Musíme se naučit čelit svým obrovským problémům, abychom zachránili zbylou krásu světa a možná se zapříčinili i o její obnovu. Naivní iluze? A proč bych se měla spokojit s blízkou katastrofou, zavřít oči a sobecky si užívat svého pohodlí s vědomím, že naše děti už to štěstí mít nebudou? Vroucně věřím, že se vzpamatujeme.