Život a smrt Maxmiliána Drápa

Připomenout legendární a morbidní příběh z komiksu Rychlých šípů a ještě ho rozvinout byl dobrý nápad. Třicet let stará mrtvola na půdě činžovního domu totiž skrývala ještě děsivější příběh, než se původně zdálo. Staré foglarovky mají svoje dobrodružné kouzlo a tato kniha je jedním, z takových důstojných následníků. Bude bavit čtenáře, kteří mají rádi klukovské party, zvuk starých tramvají, bledě osvětlenou starou čtvrť, nebo zaprášené půdy, plné různého harampádí. Nejspíš se pustím i do příběhu se starou Jeremiáškou a její knihou kouzel. Citace: "Tahle místnost mi připomíná gotickou katedrálu," řekne tiše. Pan Hrudek zpozorní a upře na něj pronikavý pohled. "Proč myslíš?" "Říká se, že konstrukce takové stavby je hodně křehká," vysvětluje nesměle Červenáček. "Uvolníte pár správných kamenů ze základů a celá katedrála se zbortí. Tady mi to přijde podobné. V některé ze spodních polic bude kniha, která podpírá všechno ostatní. Vytáhnete ji a věci v téhle místnosti všechno zavalí. A už vás nikdo nikdy nenajde."

Tedy jsem moc rád, že parta mojích milovaných šípáků pokračuje v hlavách a na papírech i jiných autorů. Kniha je fakt napsaná s citem, ačkoliv to už není vyloženě Jestřáb, tak se Pavel Horna rozhodně nemá za co stydět. Kniha má spád, velké napětí a myslím, že dokáže oslovit každého, kdo má rád příběhy této party, bez rozdílu věku. Trošku mi to připomíná Případy prvního oddělení Mirek - šéf, Jarka - vyšetřovatel, Červenáček - forenzní a Jindra s Rychlonožkou - operativci. Z komiksových příběhů je Maxmilián asi nejtajemnější, samozřejně po trilogii a jejími pokračováními, ale věřím, že se ještě nějaká inspirace dokáže najít. Za další díl bych byl vděčný a myslím, že nebudu sám. Díky autorovi za fajn pár dní s knihou.