Život a smrt Maxmiliána Drápa

Tedy jsem moc rád, že parta mojích milovaných šípáků pokračuje v hlavách a na papírech i jiných autorů. Kniha je fakt napsaná s citem, ačkoliv to už není vyloženě Jestřáb, tak se Pavel Horna rozhodně nemá za co stydět. Kniha má spád, velké napětí a myslím, že dokáže oslovit každého, kdo má rád příběhy této party, bez rozdílu věku. Trošku mi to připomíná Případy prvního oddělení Mirek - šéf, Jarka - vyšetřovatel, Červenáček - forenzní a Jindra s Rychlonožkou - operativci. Z komiksových příběhů je Maxmilián asi nejtajemnější, samozřejně po trilogii a jejími pokračováními, ale věřím, že se ještě nějaká inspirace dokáže najít. Za další díl bych byl vděčný a myslím, že nebudu sám. Díky autorovi za fajn pár dní s knihou.

Hezký příběh, ale dějová linka je poměrně jednoduchá, Foglar by si to vychutnal a zamotal víc (a vydal by mezitím aspoň tři čísla Sběrače a citoval by dlouhé pasáže z něj ;-) ). Půdní kulisy, staré uličky a dvorky atp., to k příběhu i k atmosféře příběhů o Rychlých šípech sedí. Naznačená milostná linka je myslím nadbytečná, ale budiž. Četlo se to dobře, ale třeba Tleskač (mám-li srovnávat s albatrosí foglarovskou franšízou) byl znatelně propracovanější.