Život a smrt Maxmiliána Drápa

Co jsem to přečetl? Další příběh Rychlých šípů, který není od Foglara, ale stejně je famózní? Nestačím se divit. Pan Horna vyšvihnul tak super knihu, že by ho sám veliký Jestřáb určitě pochválil. Už příběh pana Velinského mi přišel skvělý, ale v poslední době se do těchto oblastí pouští další a další autoři a musím říct, že jsem překvapený z toho, že se vůbec nejedná o trapné napodobeniny bez nápadu a atmosféry. Naopak, každý tento pokus byl dosud zdařilý. Horna si vybral původní mrazivý komiks (se dvěma pokračováními), který si pamatuju, že na mě, když jsem byl malý, poměrně hodně zapůsobil, a rozhodl se ho rozšířit. Udělal to skvěle a přeji si, aby zkusil vymyslet něco dalšího jiného. Líbí se mi postava fotografa Jiřího Hrudka (ve kterém starší čtenáři poznají legendárního Sudka) a že si autor určitě přečetl Zkázu Jezerní kotliny od Šlika (která taky patří k současným navázáním na Foglarovu tvorbu a můžu ji zcela doporučit). Jako easter ech se tady totiž objevuje zmínka o učiteli Sokolovi, neboli Kiplingovi. Další nepatrné fabulace a autorské srandičky v podobě Jana Stříbrného, potomka piráta Johna Silvera z Ostrova pokladů, potěší. Obecně mi přišlo, že Horna používá příjemný a nápaditý humor, který v něčem připomíná Foglara, ale zároveň přidává něco nového. Rychlé šípy ze stránek prostě na mě dýchají a co je výhodou - znalý čtenář už je nepotřebuje představovat a zná pozadí, takže se hned můžeme vrhnout na samotný příběh a detektivní zápletku, která dává smysl a závěr je uspokojivý. Pokud by toto hodnocení četl pan Horna, tak se opakuji - pište dál a nebojte se opět vstoupit do světa, který nám Foglar zanechal. Stejně tak další autoři, ale vemte si příklad právě z pana Horny, Velinského a podle recenzí i Pavla Čecha (O Červenáčkovi).

Fantastické volné pokračování dobrodružství Rychlých šípů. Díky několika "dospělejším" faktorům, jako hlavní detektivní linka, zapojení dívek do děje, skutečné rvačky i noční výlety, to vše se nabízí jako skvělý směr pro širší publikum, tzn. nejen mladé, ale i starší čtenáře. Navíc, tato kniha nijak nevyžaduje znalost předchozích knih, ať už od Foglara samotného, tak od další autorů, a to je to velké plus. Děj samotný byl napínavý od začátku do konce, postav tam naštěstí nebylo mnoho, takže vše se dobře pamatovalo. Myslím, že díky úspěchu této knihy ještě zdaleka Rychlé šípy neřekly poslední slovo, a za mě je to jen a jen dobře.