Na Kačery jsem se díval dlouho spatra, jako na jednoduchou dětskou zábavu pro děti do 10 let. Před nedávnem jsem zapnul s děckama Duck Tales a bylo to celé předabované a vůbec se mi to nelíbilo a pak jsem viděl ještě nové Kačery z roku 2017 tuším a to byl přímo hrůzoděs – jeden ze tří –ulíků tam ležel naprosto znuzený a shnilý u televize a bylo mu líno se i natáhnout pro mobil, Skrblík ho obskakoval a...
Na Kačery jsem se díval dlouho spatra, jako na jednoduchou dětskou zábavu pro děti do 10 let. Před nedávnem jsem zapnul s děckama Duck Tales a bylo to celé...
Na Kačery jsem se díval dlouho spatra, jako na jednoduchou dětskou zábavu pro děti do 10 let. Před nedávnem jsem zapnul s děckama Duck Tales a bylo to celé předabované a vůbec se mi to nelíbilo a pak jsem viděl ještě nové Kačery z roku 2017 tuším a to byl přímo hrůzoděs – jeden ze tří –ulíků tam ležel naprosto znuzený a shnilý u televize a bylo mu líno se i natáhnout pro mobil, Skrblík ho obskakoval a podával mu nějaké sodovky, které byly v nedostižné vzdálenosti půl metru, ale on z nich odpil pouze první hlt a pak to vyhazoval – no vypínal jsem to zcela zděšen a stáhl jsem 100 dílů Duck Tales i s filmem v “původním“ dabingu a na to se s děckama díváme a po venku sklízíme úsměvy a uznání, když začne ten dvouletý zpívat skoro jako Čok se Střihavkou “Káááčejjj úůůůů“ :)
Nicméně jsem ke kačerům stále cítil jistý despekt, z kterého jsem byl vytržen letos andrem, když mě chtěl sbalit po Crweconu u něho doma na svou úctyhodnou až úchylhodnou kačeří sbírku v několika jazycích. Dostal jsem erudovaný až zamilovaný výklad o Carlu Barksovi i Danu Rosovi, který se od Duck Tales distancuje, obdivoval jsem podepsané obrázky na hajzlu, prolistoval jsem pár knih a nakonec usnul na zemi v dětském pokojíčku, aniž jsme dopili všechna piva a bez ztráty věnečku:) Netrvalo dlouho a Skrblíka jsem si musel pořídit a přečíst.
A musím říct, že je to VÝTEČNÉ! Takových drobných detailů, ta preciznost a láska, s kterou je to nakresleno a když jsem si četl úvodní předmluvy ke každé kapitole, tak jsem si uvědomil, že jsem narazil na KULT a to doslova. Redakční práce tu byla zmíněna, je to škoda, ale já byl tak překvapený tou kvalitou samotného díla po všech stránkách, že mi to moc nevadilo a přimhouřil jsem očko. Studoval jsem každý panel a mohl jsem jen obdivně kývat hlavou, prostě parádička, skalní fanoušci jistě ocení všechnu tu práci, kterou si s tím Rosa musel dát, já smekám taky. Nejlepší kapitola byla rozhodně z Klondiku, pobavilo mě ztvárnění Rockefellerovské famylyje v kapitole 3, akorát teda u 11. kapitoly jsem trochu trpěl, protože zde dostala ta preciznost pořádně na prdel. Přičítám to tomu, že Rosa je typický Američan – všechny kapitoly, které se týkaly Ameriky, byly vycizelované do posledního detailu, včetně barvy trenek prezidenta Roosvelta, stejně tak anglosaské kolonie Austrálie i Jižní Afrika, ale v tom Kongu udělal hrozné boty. Tak např. žádný domorodý kmen nemohl vlastnit kaučukovou plantáž – to tam zavedli belgičtí okupanti a spáchali na domorodcích strašlivou genocidu. Stejně tak nemohl žádný náčelník v Kongu v roce 1910 vědět o existenci nějakého Kapského města. Že by z Konga jezdila železnice do Jižní Afriky a do Egypta a pak ještě do Jemenu je absolutní nonsens, ale jak se říká chujstym, přece jenom musel autor naroubovat desítky let do pár stran, na zážitku z perfektního komiksu to nenechalo následky. Jsem nadšený! Nevím, jestli půjdu do Zlatých klasik, ale aspoň už vím, co čekat.
Ještě bych rád zmínil jeden zajímavý aspekt, který s tím vším tak nějak souvisí – kdysi dávno byla vyhlášena akce “čti komiks na veřejnosti,“ u nás myslím pršelo, ale já čtu komiksy na veřejnosti celkem furt a po očku sleduju, jak mi lidi nechápavě hledí přes rameno nebo na obálku. U tohoto komiksu byly ty pohledy nechápavé o něco více a i mí kámoši, když jsem jim vykládal nadšeně o McKvákovi, se na mě dívali poněkud shovívavě. Chce to tvrdě čtením pracovat na změně!!
A poslední, z čeho se musím vypsat a co mi tak běželo hlavou u čtení a jak je to v Skrblíkovi pěkně ukázáno je, že kam se nacpala ta naše bílá/křesťanská/západní civilizace, tak tam hned rabovala a drancovala, zabírala, loupila, zotročovala a vraždila, bez ohledu na to, jestli tam někdo původně žil nebo ne. Třeba ty claimy – přišels, zarazils kolík a bylo to “tvoje.“ Indiáni nikdy koncept “vlastnění Matky země“ nepochopili a teď jsou posledními občany v zemi, která jim kdysi patřila. Ale nechci na tuto vážnou strunu tentokrát moc brnkat, tenhle komiks je čistokrevná zábava, za mě po dlouhé době jednoznačných 100%, práci Egmontu do hodnocení nezahrnuju – nějaké opravené vydání třeba ještě ve větším formátu bych kupoval okamžitě.
Číst více
Číst více
