Živá voda

Nádherný román, který patří mezi poklady světové literatury. V krásné krajině Provence, kde vítr voní levandulí, tymiánem, mateřídouškou, fenyklem a mátou se odehrává poetický příběh mladé rodiny, která se rozhodla tam žít. Bojovat musí nejen proti silám přírody a krutému osudu, ale také proti lstivosti a pokrytectví nejapných sedláků, podporované mlčením zbytku vesnice. Pagnolovo kouzelné vypravování, vlídný humor, barvitý a obrazný popis přírody a promyšlený příběh - to vše zapadá do sebe a jenom s lítostí pozorujete, že se blížíte ke konci. Stejně jako "Jak voní tymián", tak i "Živá voda" patří k nezapomenutelným knihám, ke kterým se budu vracet a užívat si je možná ještě víc, než poprvé. Opravdové pohlazení po duši.

Tragédie o vině a trestu. Do slova a do písmene. O lakotě, závisti, nepřejícnosti, ale taky o těch, co jen přihlížejí a přesvědčují sami sebe, že se jich to netýká a oni nic špatného nespáchali. Hodně k zamyšlení.

Jestli je vaše představivost kompatibilní s poetickým jazykem knih Marcela Pagnola, tak se ocitnete na provensálských lukách, proběhnete se po skalách, posbíráte byliny, popijete z pramenů…Ano, jeho know how : jak vás vtáhnout do obrazů svých knih, je úchvatné. Ale neméně pozornosti si žádá i námět knížky Živá voda … nikdy se nevyplácí starat se o věci jiných lidí … často se opakující mantra obyvatel tohoto kraje. Nemůžeme je šmahem odsoudit za tento výrok, máme v sobě hluboko zakořeněný atavizmus po svých předcích, když kontakt s příslušníkem cizího kmene znamenal otázku přežití. Že doteď máme obavy před cizím tvorem jiné barvy pleti, jiného náboženství, jiného bydliště (v případě knížky jiné vesnice)… Nemůžeme jejich chování ale ani schvalovat, neboť vedlo k ublížení a bolestným ztrátám. A stačilo říct tak málo slov... Marcel Pagnol říká, že viníky lze snáze vybrat než vyhledat, ale to už si musí každý z nás přebrat sám. Krásná knížka.

Nádherný román, který patří mezi poklady světové literatury. V krásné krajině Provence, kde vítr voní levandulí, tymiánem, mateřídouškou, fenyklem a mátou se odehrává poetický příběh mladé rodiny, která se rozhodla tam žít. Bojovat musí nejen proti silám přírody a krutému osudu, ale také proti lstivosti a pokrytectví nejapných sedláků, podporované mlčením zbytku vesnice. Pagnolovo kouzelné vypravování, vlídný humor, barvitý a obrazný popis přírody a promyšlený příběh - to vše zapadá do sebe a jenom s lítostí pozorujete, že se blížíte ke konci. Stejně jako "Jak voní tymián", tak i "Živá voda" patří k nezapomenutelným knihám, ke kterým se budu vracet a užívat si je možná ještě víc, než poprvé. Opravdové pohlazení po duši.