„Řešení židovské otázky“ a postoj k antisemitismu patří k důležitým ukazatelům povahy sociálních hnutí. Prakticky všechna větší sociální hnutí ve střední Evropě se nejpozději na přelomu 19. a 20. století setkala s tím, co se označovalo jako „židovská otázka“ a co v sobě zahrnovalo velmi heterogenní sadu témat a problémů. Pojem používali jak zarytí antisemité, tak ti, kteří celkem poctivě přemýšleli o židech a židovství v myšlenkové tradici emancipace. Jazyk emancipace se navíc v politických teoriích i v praxi sociálních bojů mísil s jazykem vyloučení a represe.